Jihozápadní Čína - čínština a její dialekty, kultura, národnostní menšiny (původ, jazyk a zvyky) - především Yiové a perspektiva přežití tradiční čínské kultury - fotografie, lomo a holga

Perníková chaloupka. "Aúúú, do puče," otočím se a Natálie leží na zemi, uklouzla. "Není ti nic?" ptám se poněkud nezaujatě, protože vím, že jí nic není. Natálii totiž nikdy nic není. "Do půůůče," jde odpověď. Vše v pořádku. Otočím se zpět. "Zdalipak jsem dobře odpočítal sprockety," říkám si... Cvak-cvak!

Natálie si ze sebe otírá bahno a já jdu dál... "A hele, o-ma-ni-pad-me-hum! Už zase? Nebylo to napsaný na tý zdi cestou sem?" Cvak-cvak!

A hele, vodomlýnkovnice! Zevnitř se ozývání skřípění, jak voda točí kolem, které pohání jeden ze dvou velkých modlitebních mlýnků. A teď jsem na třetím frejmu nebo na čtvrtém? "Kua!" Cvak-cvak!

"Hele, otoč se, já tě prásknu! Ty mlýnky budou jakože rozmazaný, víš?" V místnosti kromě nás dvou a Zhou Enlaie na plakátu, kterak diskutuje s nějakým lámou, nikdo není. Za pár okamžiků ale dorazí vysmátý majitel této podivné pohádkové zahrádky. Cvak-cvak!

"Hmmm... Hezkej výhled. Takhle přes ruinu." Za zády mi bučí černá kráva. Cvak-cvak! Otočím se a...

"Tam dole je silnice, po který jsme přijeli. Nebyl to žádnej med! To bahno bylo pořádně hluboký a čvachtavý. Vyprostit z něj autobus musel bagr. Silnice se staví nová, ale jde to pomalu. Přes tu rozdivočelou řeku už stojí most. Cvak-cvak!

"Ach ta oblaka! Nadmořská výška tady není zas tak velká, ale oblaka se drží u země a vytvářejí nenapodobitelnou atmosféru, kterou jsem jinde zatím nezažil. Ach, Muli..." Cvak-cvak!

"Klášter Muli nevypadá zas tak dezolátně, jak jsem si o něm myslel a četl. Všude probíhají opravy, staví se nové haly. Nicméně..." Cvak-cvak!

"...nicméně toto je reklikt z období Velké kulturní revoluce. Prý to byla knihovna. Tento pohled je charakteristický pro celý klášter Muli, tato ruina ještě bývá obklopena čerstvými růžovými květy..." Cvak-cvak!

"Tohle si musím vyfotit i na sprockety!" Cvak-cvak!

"Hele, ona prej umí tibetsky, hihihihi," šeptají si (khamskou tibeštinou) kluci z kláštera Muli. Cvak-cvak. Tak, ale teď už mám v těch frejmech totální maglajs, chjo...

"Kde se to naučila ta holka? A podívejte se na ní, má žluté vlasy. Tak takovou jsme tu ještě neměli," říkají děcka. Cvak-cvak.

"Vidíš tamtoho, jak z něj sálá ta moudroust?" říká Natália. "Hm, škoda, že je to mnich, co?" otáčím se na ní a pak zpět. Klik-klik!

"To nevadí on se hrozně rád fotí," říká Nyima. Vstávám tedy, beru holgu a jdu do rohu. Láma je sice slepý, ale asi zaregistroval můj pohyb a ví, co se bude dít. Vypně hruď a nasadí vážný výraz, Natálie dostává záchvat smíchu. "Hm..." Cvak-cvak!

"Taška a stopy? To musí bejt!" Cvak-cvak!

"Hele, běž k těm papričkám a dělej, že je chceš sníst. Já tě pak vyfotím! Dobrý, můžem?" Cvak-cvak!

(silent) Cvak-cvak

"Kam neseš tu vodu?" Cvak-cvak!

"Prosímtě, co to jde dělat? A co to má na hlavě?" ptám se Natálie. "Nemám tušení," odpovídá mi a kouše se do prstu, aby nevyprskla smíchy. Jeden z mladých mu donesl horkou vodu, on snad jde připravovat nějakou tibetskou medicínu," říkám si. "No, tak on se stejně rád fotí..." Cvak-cvak!