Jihozápadní Čína - čínština a její dialekty, kultura, národnostní menšiny (původ, jazyk a zvyky) - především Yiové a perspektiva přežití tradiční čínské kultury - fotografie, lomo a holga

Banteay Srei, Kbal Spean a pocatek klasteroblazneni

Siem Reap je neskutecne drahe misto. Spim sice v hostelu za dolar (pod strechou a moskytierou, vedle baru, matrace na zemi), pivo tu maji za solidnich 50 centu, ale vse ostatni presahuje veskerou mez. Nelze si pujcit motorku, pravdepodobne kvuli mistni nepsane "dohode" s motopruvodci. Pujcit si kolo je tak trochu sebevrazda, protoze chramove komplexy jsou od sebe znacne vzdaleny a odpoledne teplota dosahuje nadhernych 37mi stupnu... Aspon zatim neprsi...

Najal jsem si tedy ridice a hodlal navstivit jeden vzdalenejsi klaster a prirodni rezervaci. Najal jsem si tedy motopruvodce, zacal na 25ti dolarech a s tim, ze dnes neni mozne jet dal, nez do Angkor Watu a uz vytahoval tuktuk z garaze. Nakonec jsem to usmlouval na stejne neprijatelnych 17 dolaru a rekl jsem mu, at odpoji tuktuk, ze chci jen motorku a ridice. Cestovat v tuktuku po rozmlacenych cestach zrovna neni muj oblibeny extremni sport... Vyrazili jsme tedy na cestu. Byl jsem posrany az za usima celou dobu. Muj sestnactilety pruvodce s bravurou ovladal vsechny tradicni khmerske silnicni predpisy, jako napr. jizda v protismeru, nestaveni na cervenou a nebrzdeni do zatacek a dalsi naprosto nelogicke reseni osemetnych situaci.

Asi po hodine a pul jsme dorazili do Kbal Speanu, prirodni rezervace, jejiz dominantou jsou rytiny v koryte reky. Musim rict, ze to bylo impozantni. Soucasti parku byl i vodopad, kde ruzna khmerata a japanata hykala nadsenim, kdyz jim na hlavu padaly metry krychlove vody za vterinu.

Nasledoval Banteay Srei, mensi chramek se spoustou cinskych turistu uvnitr. Byl postaven z ruzoveho piskovce (vlastne vsechny chramy jsou z piskovce, tim padem stale mene odolavaji najezdum turistu) a pusobil klidnym dojmem, chvili jsem se zasil do jednoho z jeho rohu a odpocival.

Po prohlidce mi ridic rekl, ze jedeme do guesthousu. S tim jsem nesouhlasil, protoze z meho tridenniho listku za 40 dolaru zbyvaly jeste dve hodiny a 30 minut. Nakonec jsem ho ukecal s tim, ze zaplatim benzin (zadnej velkej pruser, 50 centu za litr z pepsi flasky, ve kterych mistni malopodnikatele benzin prodavaji), at jeste zajede do komplexu a ja se mrknu na Angkor Thom, nejmladsi z mistnich klasteru. Vychytal jsem to prave svetlo, tak jsem uvnitr stravil asi hodinu... Nutno podotknout, ze s dalsi stovkou lidi, ale tady uz to tak chodi...

Prijeli jsme tedy do guesthousu v pet. Zitra me ridici maji v planu oskubat. Za dvacet dolaru udelaji minitour, ktera trva pet hodin a pak vas laskave navrati zpet. Jenze ja se nedam... Za tech dvacet babek, coz jsou tady neskutecne penize, si z pokoutneho motolichvare udelam otroka, ktery bude delat presne to, co ja chci... Jako za starych dobrych kolonialnich casu ;))).

Diskuse k příspěvku