Jihozápadní Čína - čínština a její dialekty, kultura, národnostní menšiny (původ, jazyk a zvyky) - především Yiové a perspektiva přežití tradiční čínské kultury - fotografie, lomo a holga

Coron Town

Odrazili jsme od brehu za slibneho pocasi. Lod jela rychleji, nez se predpokladalo, protoze sikovni filipinsti kapitani (ano, u kormidla se stridali 3 lide) chytre vyuzili pomerne velkych vln, a tak jsme k brehum Culionu a Busuangy doslova doserfovali.

Pote se ovsem strhnul masivni dest s vichrem, nasledkem cehoz mam promoceno (destem :) tak 75 procent veci. Nora byla daleko chytrejsi a predvidavejsi, nez ja a zabalila si veci do igelitu. Nojo, mam se co ucit :).

Velka banca byla velmi stabilni. I kdyz byla postavena doslova ze vseho mozneho, co se naslo v pristavu, strach jsme nemeli.

Coron Town je daleko vetsi a vyspelejsi vesnice, nez El Nido. Proud jde 24 hodin denne a v pristavu je vecer cily ruch. Mesto nema plaz, takze budeme zavisli na dopravnich prostredcich, asi na bancach a na motorce ci jeepneym. Bydlime v cistem (az sterilnim) hotelu italskeho puvodu, coz se asi ale rychle zmeni. I kdyz cena je prizniva a personal docela mily, neni to precejenom ono... Byla to takova znouzectnost, byli jsme utahani jak vodni buvoli.

Ted jsme dokoncili kulinarskou prochazku po meste. Uvedomuji si cim dal tim vic, ze Filipiny jsou skutecne zvlastni. Napriklad tady existuji DTP a graficka studia - primo v chysi :). Filipinci nam nevnucuji ubytovani, zbozi na trhu ci jizdu trikolkou, jak je to obvykle v Laosu ci Kambodzi. Evidentne to nejsou rozeni obchodnici.

Taky jsem si ve meste vsimnul neceho jako je matejska a na severu mesta je velke zastresene prostranstvi, kde je evidentne kazdy vecer dobrovolny kurs sebeobrany (kickbox). Poprve jsem v JV Asii (krome Thajska samozrejme) videl neco jako detsky koutek. Zakladka ci stredni skola je vybavena pocitaci (to uz v El Nido), i kdyz jednopatrova budova skoly vypada na prvni pohled rozdrbane. Je tady proste videt spoustu vlivu, jak uz jsem psal nekde drive. Filipinci asi sami ani nevedi, kam by se zaradili. Ale evidentne jim to nevadi, maji svuj barangay, svou rodinu, svuj maly kramek v bocni ulicce a viru v Boha v mnoha ruznych formach a cirkvich... A to jim staci.

Az se stane neco zajimaveho, zase napisu...

Diskuse k příspěvku