Jihozápadní Čína - čínština a její dialekty, kultura, národnostní menšiny (původ, jazyk a zvyky) - především Yiové a perspektiva přežití tradiční čínské kultury - fotografie, lomo a holga

Spartakiádní šaškárna

Pobyt v Číně je zajímavý z nepřeberného množství hledisek. Jedním z nich je i to, které poskytuje částečnou retrospektivu do nedávné historie naší země. Jeden z takových záblesků jsem zažil na vlastní kůži. Jednoho dne se nás naše paní učitelka zeptala (byla to řečnická otázka), zda bychom se nechtěli účastnit univerzitní olympiády. Po našich výmluvách typu "že nemáme oblečení" nebo "že se musíme učit" mezi nás rozhodila 8 šusťákových souprav a trvala na tom, že máme jít alespoň do komparzu na velkolepé zahájení.
Ano, byl jsem jedním z vyvolených líbezných xichtíků. Učitelka zvláště trvala na účasti Robba, 2x2 metry rozložitého člověka, na kterého pochopitelně nešla naroubovat ani jedna z darovaných souprav. Její zájem byl tak eminentní, že mu do 3 dnů sehnala na čínské poměry gigantickou velikost. Neuvěřitelné!
Samotné zahájení bylo skutečně velkolepé. Nechyběla hymna, armáda, taiji, proslovy potentátů a choreografie jednotlivých fakult - kromě naší. Barbaři totiž nevědí, jak se správně pochoduje a navíc je jim potřeba sdělit, že při tom cupitání mají mávat natřískané tribuně. Ještě pikantnější je fakt, že celé se to odehrávalo cca v 7 hodin ráno. Kdo by se proboha šel dobrovolně dívat na takovouhle ptákovinu, navíc v tak netaoistickou hodinu? Při stání na pro nás vyhrazeném místě jsme byli vůbec děsně neukáznění. Telefonování, chichotání a focení. Nikdo z čínských účastníků si tohle nedovolil. Stáli jak sochy, pohled tupě zaměřený dopředu. Jen z výrazu tváře některých z nich se dalo usoudit, že je to dost sere.
Nepopírám, že to byla dost zásadní zkušenost. Trvala celé dvě hodiny, myslel jsem, že mi nohy upadnou. Z celé stovky zástupců naší fakulty se samotných soutěží zůčastnil JEDEN Pákistánec. Při skoku vysokém si podvrtnul kotník a na hladké čtyřstovce zkolaboval, takže ho pořadatelé museli odnést z trati. Nedivím se, že se "domácím" jevíme jako zvířata. Ale co... Hlavně, že mám doma zadarmo šusťákovou soupravu, zima se blíží! Huhuhuuuuu!

(fotky jsou z Magdina foťáku, autoři různí)