Jihozápadní Čína - čínština a její dialekty, kultura, národnostní menšiny (původ, jazyk a zvyky) - především Yiové a perspektiva přežití tradiční čínské kultury - fotografie, lomo a holga

Vlakem z Filipín

2 a půl dne, asi 30 rentgenových kontrol a celkem 3 lety. Toť naše bilance. Vše začalo už v Manile. Před letištěm byla obrovská fronta, protože tam exituje něco jako "pre-checkin". Prostě vás proženou rentgenem ještě než vlezete do budovy. Že tak můžete zmeškat let? To nikoho nezajímá. Taky jsme objevili asi jediného taxikáře s taxametrem... Cesta na letiště ve 4 ráno stála asi 120 piso... Taxíky bez taxametru jsou ilegální a cenu pálej až čtyřnásobně, ale to nikoho nezajímá. Hlavněže za nevystavení účtenky je trestní sazba 2 - 4 roky.

Opustili jsme Manilu a přiletěli do katarského Dauhá, bylo něco kolem půl páté místního času. Tam na nás navazující spoj samozřejmě nepočkal, a tak nás Arabové nacpali do busu a odvezli do již zmiňovaného luxusního hotelu. Vůbec jsme se mezi šejky, kteří v lobby pili kafíčko a doumlouvali ropné obchody nehodili. Dvě unavené existence v teniskách a kapsáčích. Ale to nevadilo. Taky jsme se šli projít ven, ale nic kromě obchoďáků a podivných pohledů místních obyvatel jsme tam nenašli.

Před půlnocí pro nás přijel autobus a jelo se zpět na letiště. Místo do Mnichova jsme letěli do Frankfurtu, kde nás katařané nacpali do letu společnosti Lufthansa, který letěl do Mnichova. Po celé cestě byl problém s palubními lístky, jak správně podotkl Franta, přehazovali si nás jak nechtěnej balík.

Po příletu do bavorské metropole nám samozřejmě ulétnul spoj do Prahy - asi o hodinu, což naštve ještě víc... Šli jsme na pobočku Qatar Airways, ale nikdo tam nebyl. Zavolal jsem tedy na centrálu, ale tam mi nepříliš zákaznicky naladěná slečna řekla, že pro nás nemůže nic udělat. Můžeme prý zpětně požadovat náhradu.

Koupili jsme tedy lístky na vlak a prošli se po Mnichově. Nastoupili na dráhu a vyčerpáním usnuli. Probudili nás až na Smícháči. Bylo ještě dost velké štěstí, že nás nikdo "nevobrabčil" (= neokradl).

Jestli jsme tedy na Filipínách moc necestovali, tak na cestě zpět jsme si to pořádně vynahradili. Bylo to jako reklama na lesk na vlasy jisté německé značky. Jeden den Manila, pak Dauhá, Frankfurt, Mnichov. Nedá se říct, že by to byla špatná zkušenost. Ale jestli příště s Qatar Airways, to si ještě rozmyslím. Na jednu stranu luxus a "tradiční arabská pohostinnost", na druhé straně zmatky a nepříjemnosti. Podle spolucestujících se jim to s QA stává docela často.

Každopádně jsme doma.

Diskuse k příspěvku