Little Axe – další „wimbishovina“ v Praze

Srdce každého skalního fanouška výtečného amerického baskytaristy Douga Wimbishe musí v posledním roce opravdu jásat. Wimbish, kterého uchvátil neskutečný „drajv“ brněnské romské formace Gulo Čar, se totiž v posledním roce téměř usídlil v České republice, a tak jej můžeme vidět koncertovat daleko více, než tomu bylo doposud. Ať už jde o jeho hostování v již zmíněné kapele Gulo Čar, jehož jsme mohli být svědky na loňských United Islands of Prague, nebo v dubnu letošního roku v Paláci Akropolis při křtu jejich desky, kterou Doug produkoval, či koncerty s jeho projekty Jungle Funk a Head Fake.

Vedrem prosycený úterní večer byl v pražském Lucerna Music baru ve znamení dalšího představení Douga Wimbishe, tentokrát ve společnosti skvělého bicáka Keitha LeBlanca a téměř legendárního kytaristy Skipa McDonalda – tentokrát s jejich společným projektem Little Axe. Mnoho promoterů představovalo tuto formaci jako „nejlepší rytmickou sekci na světě“ a vynášeli ji do nebes dalšími superlativy. Nic se nemá přehánět, a tak i já, jeden ze skalních fanoušků Douga Wimbishe a jeho počinů, jsem si chtěl zachovat jistou dávku střízlivého očekávání, která se mi, jak se později ukázalo, docela vyplatila.

Účast publika na koncertě byla trošku zklamáním, ale zároveň se malý počet jedinců ukázal v poněkud praktickém světle. Všichni známe ten pocit, když je Lucerna našlapaná k prasknutí, což má za následek naprostou absenci dýchatelného vzduchu, potoky potu a nedostatek prostoru pro jakýkoliv pohyb – ať už jde o přesun k baru za účelem pořízení nějakého osvěžujícího nápoje, nebo prostou pohybovou reakci na hudební produkci.
V Lucerně se tedy prostě sešlo pár fajnšmekrů a „wimbishologů“, jejich počet bych odhadnul na pár desítek.

Předkapelou byla pražská formace Navigators a musím říci, že mě překvapila kvalitou svého vystoupení. Odmyslím-li si zvuk, který je již tradiční bolestí Lucerny (a nejen její), nelze jejich do r’n’b orientovaného vystoupení vytknout výraznější chybu, snad až na jednotvárnost skladeb a prodej jejich debutového počinu „Soul Orbit“ na vypalovaném CD nosiči.
Nicméně publikum se příliš nechytlo. Jeho valná část dlela u baru a usrkávala studené pivko, druhá část debatovala v sedě u stolu, kam také mířily časté výzvy kapely, aby „šli o dva kroky blíž“, která se opakovala po každé skladbě, a tak se pod pódiem trochu nesměle pohupovalo do rytmu jen pár jedinců.

Po krátké pauze nastoupili na pódium headlineři dnešního večera, Doug Wimbish se svou typickou basou, pěknou řádkou efektů a notebookem. Téměř všichni se tedy zvedli a atmosféra se přecejen začala trošku usmívat. Little Axe začali zlehka, ve zpěvu se střídal McDonald s Wimbishem, které perfektně doplňoval LeBlanc. Ten také zhruba v půlce koncertu vystřihl téměř neuvěřitelné sólo a byl náležitě odměněn potleskem. Co se týče složení playlistu, tak ten byl pro mě trošku zklamáním. Čekal jsem, že uslyším nějaké nové věci, hutnou směsici funku a soulu, na jehož notu mě navodil McDonald svým zpěvem. Nicméně nových věcí, které jsem neznal, bylo jako šafránu. Spíš mi přišlo, že vystoupení Little Axe je jakousi kompilací projektů Head Fake a Jungle Funk. Zazněly nejméně 3 songy od každého projektu. Po krátké pauze se na pódiu objevil MC NI (ex Cherry Hill, Living Colour), což se také dalo čekat, protože hostoval vloni také v Jungle Funku i letos na křtu desky Gulo Čar v Paláci Akropolis. I on se zamiloval do České republiky, Praha ho prý inspiruje v tvorbě tak, jako žádné jiné město, a proto nemá důvod se vracet zpět do USA.

Koncert skončil tak nějak v poklidu za poklidné atmosféry, žádný supernářez to nebyl.
Co říci závěrem? Vystoupení bylo určitě kvalitní, pro ty, kteří viděli Wimbishe a spol. poprvé v životě to muselo být jistě výjimečné představení. Ale pro mě nebyl koncert ničím extra speciálním, dle mého mu palčivě chyběla originalita. A se superlativy, které jsem zmínil na začátku, bych také šetřil, i když nebyly zase tolik daleko od reality.
Kdo chce opět vidět Douga Wimbishe v akci, nechť navštíví právě probíhající festival United Islands of Prague, který letos oplývá velkým množstvím kvalitních interpretů.