Pár odstavců k moderní standardní liangšanské ištině

Myslím, že po třech měsících boje s tímto zvláštním a pozoruhodným jazykem nastal čas, abych o něm sepsal pár patrně nudných odstavců. Srozumitelný bude především pro ty, kteří do určité míry ovládají čínštinu. K této části je přiložena ukázková nahrávka, ze které si můžete vytvořit obrázek o tom, jak nuosuština zní a také o tom, jak mi nejde. Mezi další nadšence by mohli patřit především příznivci Futuramy a vládců planety Omicron Persei 8 jménem Lrrr a Ndnd. Jak jinak totiž vysvětlit výslovnost takových jmen, jaké nosil např. věhlasný bimo Zziga Lalyr [ʣi³³ka³³la³³lɿ̱³³] a jemu podobní... Jazyk by mohli ocenit také fanoušci vogonské poesie, tudíž i sám velký držák a stabilizátor Mao Ce-man. Předem podotýkám, že zde uvedené postřehy jsou živelně nakumulované poznatky, které neaspirují na nějaký vědecký popis či analýzu.

Všechny iské jazyky se dělí do šesti hlavních dialektických skupin: severní (Nuosu / modelový dialekt vychází z Liang-šanu, okresu Si-te), jižní (Nisu / okolo jünnanského Mo-ťiangu), jihovýchodní (Ni, Axi, Azhe, Sani ad. / okolo jünnanského Mi-le), východní (Nasu / v kuejčouském okrese Ta-fang) – potud oficiálně uznané čínskou vládou -, plus západní (Lalo/Lalu – v jižní části jünnanské prefektury Ta-li, v okresech Wej-šan a Nan-ťien) a střední (Lolopo / v oblasti prefektury Čchu-siung zvané Nan-chua). Všechny patří do rodiny sino-tibetských jazyků, následující větvení, jehož autorem je Zuwi Qiu-Fuyuan Lama, poskytuje dobře informovaná Wikipedie: lolo-barmské → loloské → nisoské. Sem náleží veškeré zmiňované dialekty. Liangšanská iština (či nuosuština), kterou se učím, se nadále rozpadá na → nisoidní → nuosuské jazyky. Etnonym „Lo-lo“ či „Luo-luo“ je zastaralým označením této národnosti a v současné době se v Číně již nepoužívá. Žije však stále při jejich klasifikaci národnostních menšin ve Vietnamu (etnonym Lô Lô). Pokud je psán s radikálem „pes“, jde v současné době o hanlivé označení. Moderní liangšanská standardní iština je něco jako pchu-tchung-chua pro čínštinu. Je založena na středoliangshanském siteském dialektu shynra a stojí tedy jak nad ostatními dialekty Liang-šanu, tak i nad všemi ostatními dialekty ištiny na celém čínském jihozápadě. Dělení dialektů liangšanské ištiny vychází v západní literatuře nejčastěji z koncepce Davida Bradleyho z r. 1997:

1) Severní
a) Tiba (čín.: tianba 田坝, též zvaný severozápadní)
b) Yynuo (čín.: yinuo 义诺, též zvaný severovýchodní)
2) Střední (shynra; čín. shengzha 圣乍)
3) Jihovýchodní
a) Suondi (čín.: suodi 所地)
b) Adur (čín.: adu 阿都)

Alternativní členění dále poskytují ještě Zuwi Qiu-Fuyuan Lama a Chen Kang 陈康. Míra srozumitelnosti mezi těmito dialekty je poměrně vysoká – asi jako mezi sečuánštinou a standardní čínštinou. Nejhůře je dle mé učitelky srozumitelný dialekt yynuo, kterým se mluví hlavně v Mej-ku. Obyvatelé prý mluví rychle, drmolí a jakoby „zpívají“. Paní M. mě pokaždé kárala, že má výslovnost připomíná tu z Mej-ku. „Asi tam trávíš moc času,“ vždycky říká se smíchem.

Liangšanská iština má čtyři tóny: 1) vysoký (jako v čínštině – 55, ve fonetické přepisu označen „-t“; 2) rychle stoupající (34, sufix „-x“); 3) střední (33, bez sufixu); 4) rychle klesající (21, sufix „-p“). V některých zdrojích se uvádějí jen tři tóny, přičemž zde uvedený střední tón se za tón nepovažuje. Rozdíl mezi 1) a 2) je často velice mizivý a mám s ním problémy. V jazyce dochází k tónovým změnám – podobně jako v případě čínštiny a záporky pu 不, kdy pokud ta stojí před slovesem ve čtvrtém tónu, mění se na druhý (pu2-š'4 不是). V ištině je však těchto tónových změn mnohem více a fascinujícím faktem je, že tyto změny se řídí dle rytmiky věty. Hlouběji jsem je zatím nezkoumal, naše učitelka říká, že si je budeme vysvětlovat postupně (nicméně nic takového se zatím neděje).

Standardní nuosuštinou hovoří přibližně dva miliony lidí. Všemi dialekty pak údajně něco okolo sedmi milionů. Jelikož ale především v Jün-nanu počet mluvčích rapidně klesá, je toto číslo patrně nadnesené. Počet mluvčích standardní nuosuštiny údajně neustále stoupá. Šedesát procent jejich mluvčích je monolingvní, tj. neumí žádný další jazyk. Standardní nuosuština je také jediným dialektem ištiny, který se vyučuje ve školách. Disponuje vlastním systémem písma, které nevykazuje žádné strukturní souvislosti s čínskými znaky. V roce 1974 bylo místními lingvisty vyhrazeno 819 glyfů (756 na základě liangšanské ištiny a 63 pro slabiky pro výpůjčky z čínštiny) pro zápis tohoto slabičného jazyka, v roce 1980 se toto nové písmo stalo standardem. Pokud připočítáme i nově vzniklé symboly s tónovou značkou (takovýto symbol se vždy čte ve stoupajícím [2] tónu se sufixem „-x“), dospějeme k číslu 1164. Glyfy byly odvozeny z klasické ištiny, která byla či je slabičným logografickým písmem, jehož systém sestává z 8000 až 10000 glyfů. Neví se, kdy písmo přesně vzniklo, jako první výskyt se udává 15. století, ale pravděpodobně je ještě mnohem starší. V pramenech se nejčastěji skloňuje jméno A-ťi z dynastie Tchang, který je považován za jeho tvůrce. Původně bylo toto písmo používáno pro rituální účely, ale už za vlády dynastie Ming a Čching můžeme dohledat i dokumenty ekonomického rázu psané v tomto písmu. Písmo je historicky v čínštině známé např. pod názvy cchuan-wen, wej-šu, i-c', luo-jü, luo-luo-wen, pi-mo-wen či kche-tou-wen. Nutno podotknout, že gramotnost v moderním písmu je značně kolísavá. Jedinci pocházející z rodů kněžích-šamanů bimů jej dokážou přečíst, jelikož mnoho z nich prošlo bimoskou výchovou. Mezi ostatními je však procento drasticky nižší... Mnoho Nuosuů toto písmo považuje za „falešné“, „zbytečné“ a odmítá se jej učit. Formy písma se také liší kraj od kraje, dělí se do pěti hlavních skupin (dle Chuang Ťianminga z r. 1993): Nuosu (Liang-šan), Nasu (Kuej-čou, včetně původní oblasti pacifikačního úřadu 1. úrovně Wu-sa), Nisu (jižní Jün-nan), Sani (Jün-nan – okolo Kchun-mingu) a Azhe (centrální Jün-nan). Tato variantní písma jsou odlišné od liangšanského standardu – např. svým náklonem. Kuejšouští Iové (Nasu), s nimiž mají Nuosuové historicky pevné vazby, což se odráží i na vzájemně poměrně srozumitelném jazyce (na rozdíl od Iů z Jün-nanu), mají své písmo natočené od devadesát stupňů do leva a zapisují jej z prava do leva ve sloupcích. Liangšanská verze se píše z leva do prava do řádků. Kuejčouští však po zápisu textů své písmo otočí o devadesát stupňů do prava a takto jej čtou. Forma zápisu se tedy liší, forma čtení nikoliv. Podobné odlišnosti vykazují i jünnanská písma. V roce 2013 se rozběhl projekt unifikace ištiny pro celý čínský jihozápad. Do standardu údajně přibudou další slabiky z místních dialektů, počet glyfů se zvýší a v celém makroregionu má probíhat školení... Těžko odhadovat, jak bude tento projekt úspěšný. Fonetický přepis iského písma do latinky je odvozen od práce australského misionáře jménem Gladstone Charles Fletcher Porteous a dalších. Iské písmo je nově součásti UNICODE a má od Windows verze 7 vlastní vkládací systém založený právě na znalosti iského fonetického přepisu. Foneticky se písmo skládá z kombinací 43 souhlásek a 8 samohlásek. Celou fonetickou tabulku i se všemi znaky lze najít na stránkách projektu Babelstone.

Jazyk je úžasně provázán s prostředím Liang-šanu, proto je od něj, dle mého názoru, naprosto neoddělitelný. Iové mají zkrátka stále svůj svět a jen málokdy jsou schopni dohlédnout za jeho hranice. Staré známé etnologické pravidlo zní, že nejprve musí člověk důkladně poznat jinou (okolní) kulturu, aby tu svou byl schopen účinně zachovat. V tomto ohledu mají „tradiční“ obyvatelé Liang-šanu dlouhodobé problémy. Většina z nich si neuvědomuje, v jakém stavu se jejich kultura nachází. Je to pochopitelné, když mají starosti s přežitím sebe sama, natož své kultury. Proto velmi ochotně přejímají vzorce života většinových Chanů a dobrovolně tak opouštějí svůj vlastní rodný kraj. Můj dobrý přítel Ch. říká, že mladí lidé z hor nejsou dostatečně sebevědomí, pokud jde o veřejné projevy své vlastní iské identity. „Jezdí dřít do všech koutů Číny, kde se naučí dobře čínsky. Pak volají domů a rodiče jim už nerozumí ani po jazykové stránce. Chtějí ze sebe smýt identitu lidí z hor a být jako Chanové,“ říkal tento bimo a zpěvák v jedné osobě.

Většina následujících příkladů pochází z naší učebnice nuosuštiny (Nip hxop dde w ssi syp mgep sso ddu tep yy ꆀꉙꅉꀕꌬꌧꈿꌷꅍꄯꒉ / Yiyu changyong kouyu qingjing duihua 彝语常用口语情景对话), která sice obsahuje poměrně velké množství chyb, nicméně její obsah je skutečně přizpůsoben světu Nuosuů. Lze v ní tak najít např. lekce věnující se pití alkoholu, kouření, příbuzenským vztahům ad. Nechybí však ani ryze socialistické kapitoly o „schůzování“ apod. Donedávna byla údajně nejlepší učebnicí pro výuku liangšanské ištiny „Niep sha nuo hxop hxip jie ꆃꎭꆈꉙꉉꏦ“ („Liangshan yiyu huihua liubai ju 凉山彝语会话600句”) - „Šest set konverzačních vět v liangšanské ištině“-, nicméně v lekcích se to hemží soudruhy, kádry a traktory. To už je snad skutečně lepší to chlastání a žvára...

Stavba iské věty vychází ze základního vzorce S – O – V, tedy podmět – předmět – sloveso. Sloveso je tedy téměř vždy na konci věty (1). Pokud následuje sloveso „ještě“ a podobná, dávají se až za sloveso (2):

1) ꆏꇿꁧ?
Ne kat bbo?
Ty – kam – jdeš?

2) ꉢꀁꇬꁧꌦ.
Nga ix go bbo sy.
Já – domů – jdu – ještě.

Za těmito slovy už pak může následovat jen nepřeberné množství modálních částic, které vyjadřují postoj či náhled mluvčího k/na situaci. Mezi nejčastěji používané částice patří ox ꀑ (podobné čínskému la 啦), op ꀒ (podobné čínskému o 哦), uop ꀎ, hxax ꉏ (podobné jako čínské cha 哈 – zdvořilé vybídnutí), lie ꆽ (podobné jako čínské ne 呢, vyjadřující „doplň si z kontextu“), map ꂸ (podobné jako čínské ma 嘛 – přesvědčování), yip ꑴ, bat ꀞ (řečnická otázka, podobné jako čínské pa 吧), ddapꅀ, luop ꇆ (podobné čínskému le 了), kuop ꈅ (pobídka ve smyslu „dej mi“), chuop ꍨ (pobídka ve smyslu „vezmi si ode mě“), chap ꍤ (vyjadřující gesto ukazování)... Výraz ddi ꄸ na konci větu vyjadřuje jistotu, výraz li ꆹ pak pauzu v toku řeči (opět v tomto případě podobné čínskému ne 呢 - „vycpávkové“ slovo). Těchto částic je opravdu hodně, zde uvedené příklady slouží pouze pro ilustraci. Na rozdíl od čínštiny veškeré částice splývají s předchozí slabikou. Nečtou se tedy odděleně, jsou součástí jim předcházejícího výrazu.

Nuosuština dále obsahuje další zvláštní částice, na které nejsme z našeho jazyka zvyklí. Výraz dop ꄐ označuje gesto – v tomto případě např. podávání předmětu druhé osobě (např. cigarety). Částice go ꇬ často funguje jako zástupné zájmeno – pro předmět či situaci, které se týká dialog. Částice su ꌠ plní podobnou funkci jako čínské te2 的 – jde o částici substantivizační (3). Pokud následuje za slovesem, dělá z něj činitele děje (např. „jíst“ zze ꋠ → zzesu ꋠꌠ - „ten, který jí“). A konečně – pokud následuje přímo za numerativem, má funkci tvorby členu určitéhu (tj. podobnou, jako anglické „the“). Částice ddu ꅍ, podobně jako su, substantivizuje slovesa, avšak poukazuje na věci, které jsou tímto slovesem uvedeny do pohybu (např. gge ꈩ - „hrát si“, ggeddu ꈩꅍ - „ty věci, se kterými se dá hrát si“. Poněkud komplikovaný příklad (4) vyjadřuje dvojitý zápor. Částice vi ꃤ, podobně jako čínské te1 的, vyjadřuje přivlastňování (5):

3) ꉢꆹꀊꐎꌠꉌꀋꃹ.
Nga li a qu su hxie ap vur.
Já – [pauza] - to bílé [oblečení] – nemám rád.

4) ꀋꐥꅍꀋꐥ.
Ap jjo ddu ap jjo.
[Záporka „ne“] – být – [částice ddu - „ty, které nejsou“] - [záporka „ne“] - být. („Takové [plodiny], které by tu nebyly, neexistují.“)

5) ꉪꏤꃤꆹꅤꌐꂯꄉꀐ.
Ngop jiet vi li ndu sat mix da ox.
Moje – rodina – ty [brambory] – [pauza ve výpovědi] – vykopat – [ukončovací částice podobná čínskému wan 完] – [blízká budoucnost].

I v ištině exituje „adverbilizér“ - tj. částice, která z přídavného jména udělá příslovce. Podobně jako čínské de 地, v případě ištiny tuto funkci plní částice mu ꃅ:

6) ꀅꌳꀅꌳꃅꁧ!
Iex ssa iex ssa mu bbo!
Pomalu pomalu – [adverbilizér] – jděte! (Přání šťastné cesty.)

I liangšanská iština má numerativy. Funkci univerzálního čínského ke 个 plní obdobně univerzální numerativ ma ꂷ. Numerativy se ovšem kladou až na konec v pořadí podstatné jméno – přídavné jméno – numerativ (7). Slovesné numerativy vyjadřující jednorázovost či krátké trvání děje stojí obvykle před slovesem (8). Deiktická (ukazovací zájmena) se obdobně kladou za podmět či předmět, na který je ukazováno (9):

7) ꉢꀂꄁꀊꐎꈬꉌꃹ.
Nga i dix a qu ggu hxie vur.
Já - oblečení – bílé – [numerativ ggu pro oblečení] – mám rád.

8) ꉢꃆꄔꊼꇅꇬꑴꌦ.
Nga mup dut cuo luo go yip sy.
Já – oheň – [slovesný numerativ, zde vyjadřující ekvivalent k čín. i-tien 一点] – sedět – ještě.

9) ꅽꃆꀞꋋꂷꁱꐛꀑꀞ?
Nit mup bat cyx ma bbur jjip ox bat?
Tvůj – kůň – tenhle – zkrocený – [částice min. času] – [částice pro řečnickou otázku]?

Pokud jde o barvy, to je kapitola sama pro sebe. Je jich opravdu velké množství, mezi nimi jsou i „smíchané barvy zvířat“ (at zziep ꀈꋗ) a „smíchané barvy oblečení“ (ax bbur ꀉꁱ) – zde je obzvláště patrné již zmiňované těsné sepětí s prostředím Liang-šanu. Pokud barvou „a vut ꀊꃴ“ popisujeme nebe, znamená modrou, pokud trávu, označuje zelenou (trochu podobnou funkci plní čínská barva čching 青). Ještě složitější než barvy je iské vnímání času, kdy den se dělí přibližně na 17 kratších úseků, z nichž každý má přesný název a pro každý takový úsek existuje modelová každodenní činnost. Korunu všemu nasazují příbuzenské vztahy, v nichž mají často problém se orientovat i samotní Iové... Každý takový vztah má své jméno a přesně daná pravidla interakce obou pólů. Bádání v této oblasti jsem prozatím vzdal.

Otázka se v tomto pozoruhodném jazyce tvoří tak, že se sloveso zreduplikuje – nikoliv tedy jako v čínštině, že se mezi zreduplikovaná slovesa vloží záporka (jou-mej-jou 有没有, š'-pu-š' 是不是):

10) ꆏꁧꁧ?
Ne bbo bbo?
Ty – jdeš – jdeš?

Zápor se pak tvoří pomocí částice ap ꀋ. Pokud je slovo jednoslabičné, např. vat ꃪ („dobrý“), zápor pak bude ap vat ꀋꃪ („špatný“). Pokud je slovo víceslabičné, např. hxie vur ꉌꃹ („mít rád“), záporka se klade před poslední slabiku: hxie ap vur ꉌꀋꃹ („nemít rád“). Stejné pravidlo platí i v případě tříslabičného výrazu „děkuji“ (ꈀꎭꀕ kax sha w [kcha-ša-ša]). Výraz „kax sha ap sha ꈀꎭꀋꎭ” pak vyjadřuje zdvořilostní odpověď „není zač“.

Zajímavá je částice jjy ꐯ, která zintenzivňuje přídavné jméno (podobně jako reduplikace přídavných jmen v čínštině: pchiao-pchiao-liang-liang 漂漂亮亮 je více „krásný“, než pchiao-liang 漂亮). Výraz vat jjy vat ꃪꐯꃪ tak vyjadřuje „vynikající“ (ve smyslu např. života či člověka), nbop jjy nbop ꂄꐯꂄ pak „výtečný“ (např. pro jídlo, pití) atd.

Zvláštností ištiny je pak rozdělení dvouslabičných výrazů pomocí reduplikované záporky či podstatného jména a následné vytvoření čtyřslabičného výrazu. Např. ap dot ap jiet ꀋꄐꀋꏤ - tento výraz znamená „nebýt připraven [něco vykonat]”, běžná forma by byla dot ap jiet ꄐꀋꏤ (dot jiet ꄐꏤ tedy znamená „být připraven“). Takhle ovšem dostáváme ekvivalent něčeho, co by v čínštině mohlo znít jako mej-čun-mej-pej 没准没备. Pokud bychom to chtěli otrocky přeložit do češtiny, vyšlo by nám něco ve smyslu „nebýt při nebýt praven“. Stejně tak jako v případě výrazu na mup na mit ꆅꃆꆅꂮ, kde mup mit ꃆꂮ je „stav“ a na ꆅ je „nemoc“, dostáváme ekvivalent ping-čching-ping-kchuang 病情病况, tedy „ne stav moci stav“. Takovéto výrazy pochopitelně ve spisovné standardní čínštině neexistují. Tato zvláštnost ištiny však přecejen do jazyka národa Chan vstupuje – někteří iští studenti se údajně takto záměrně vyjadřují pomocí čínštiny ve svých esejích a písemných pracech. Iština má tedy vliv i na sičchangský, potažmo další sečuánské dialekty čínštiny.

Z hlediska sémantiky má nuosuština bezpočet specifik. Cigarety se „pijí“ (ndo ꅝ), stejně tak jako např. nudle. „Jedna cigareta“ (yix ga ndo hxox ꑲꇤꅝꉗ), podobně jako v češtině, vyjadřuje krátký časový úsek. Dotazy na zdraví jsou obzvláště roztomilé:

11) ꒉꄚꀕ?
Yy tit w?
Dosl. znamená „Můžeš se usmívat?“ (Smysl: „Jsi zdravý?“ či „Jak jsi na tom se zdravím?“)

12) ꀉꑳꈩꅱꀕ?
Ax yi ggep hnax w?
Dosl. znamená „Hraje si dítě dobře?“ (Smysl je ale „A co zdraví vašich dětí?“)

Samotnou kapitolou sama pro sebe jsou iská přísloví lu byx lu ji ꇐꀳꇐꏢ (v čínštině er-pi 尔比), často přirovnávaná k čínským jen-jü 谚语, některé připomínají čínské idiomatické výrazy čcheng-jü 成语. Jde o nadčasovou moudrost vtělenou do několika krátkých (13), středně dlouhých (14) či opravdu dlouhých (15) veršíků (ty se ovšem nemusí rýmovat):

13) ꇗꋠꆏꌺꋠ
Lyp zze, ne sse zze.
„Jíst semena [rostlin], to znamená jíst [své vlastní] syny.“ (Smysl: „Při zemědělské práci je nutná trpělivost.“)

14) ꈭꅥꂿꃋꏸ, ꅪꅣꀿꃅꏸ
Ggup ndup mo my jy, hni ndux pat mu jy.
„Když udeříš husu, nebesa se budou hněvat; když udeříš ženu, její klan se bude hněvat.“
(Smysl: „Ženu ani květinou neuhodíš. Pokud ano, veškerá mužská část její rozvětvené rodiny přijde k tvým dveřím s dehtem a peřím.“)

15) ꃰꊿꌕꃆꌕꂮꐥ, ꃀꑍꌕꊨꌕꄿꐥ, ꍀꆿꌕꁱꌕꋓꐥ, ꁯꃴꌕꈎꌕꏿꐥ.
Vo co suo mup suo mit jjo, mop nyip suo zyt suo dda jjo, ssyt lat suo bbur suo zzip jjo, bbup vut suo kut suo qip jjo.
„Člověk je každý jiný, články bambusu jsou též všechny odlišné, barva tygří kůže je také každá jiná, mravenec každým rokem snese odlišný počet vajec.“
(Smysl: „Na světě je spousta lidí a věcí, žádní a žádné nejsou stejné.“)

Potud bych ukončil popis naprostého základu liangšanské ištiny. Samozřejmě tento jazyk obsahuje obrovské množství zajímavých gramatických jevů, o těch ale třeba někdy příště. Navíc nejsem lingvista, tím spíše nejsem komparativním lingvistou, takže mi jistojistě značná část v této struktuře ukrytého bohatství unikla. Závěrem této úvahy bych zahloubal nad stavem současného jazyka. Liangšanská iština, stejně jako většina jazyků jihozápadních národnostních menšin, se z oblasti živého jazyka bezesporu přesouvá „do muzea“. Tvrdím to naproti všem oficiálním statistikám, kde je uvedeno, že počet jejich mluvčích stoupá. Tvrdím tak na základě mnoha rozhovorů s různými lidmi – učenci, intelektuály, učiteli, rolníky... Ale stále je mnoho lidí, kteří se odmítají s tímto stavem smířit. Muzeizace jazyka tak postupuje velmi pomalu. Od r. 1980 ze zákona musejí vycházet tiskoviny v liangšanské ištině. Dodnes se tak děje. V Liang-šanu vysílá iskojazyčná televize, spousta čínských i zahraničních filmů byla předabována do jazyka obyvatel Chladných hor. Jeden můj známý je dabér. Už jsem to nakousl někde výše – v současné době se rozbíhají projekty na unifikaci tohoto jazyka napříč, po stranách a vlastně úplně všude na čínském jihozápadě. Hlášení v prostředcích veřejné hromadné dopravy probíhá dvojjazyčně. Na nádraží je „iské okénko“, kde působí zaměstnanec drah hovořící liangšanskou nuosuštinou a obsluhuje monolingvní příslušníky národnostní menšiny Iů. Na nádraží nejsou cedule jako např. v Jün-nanu ve smyslu „Prosím mluvte standardní čínštinou“. Nápisy v celé prefektuře Liang-šan musejí být ze zákona dvojjazyčně. V drtivé většině případů také jsou... Nicméně z gramatického hlediska je většina z nich špatně (podobně jako nápisy v tibetštině v Tibetském samosprávném okrese Mu-li). Nápisy jsou často jen fonetickým přepisem čínštiny a nenesou význam, z ištiny se tak stává jakýsi „pchin-jin“ pro čínštinu. Při pohovoru na státního/stranického úředníka bude v této prefektuře údajně nutná základní znalost liangšanské ištiny. Iští učenci a politici tak na rozdíl od jiných národnostních menšin čínského jihozápadu svou práci odvádějí pravděpodobně nejlépe, jak mohou. Přesto, když slýchám historky o tom, jak nedůslední chanští úředníci někomu zkomolili přepis nuosuského jména do čínských znaků (v občance figuruje jen toto jméno v tomto přepisu, byť ostatní údaje jsou dvojjazyčné), do kterého vpasovali psy, červy a podobně... Když vídám propagandistické nápisy na zablácených stěnách stavení lemujících cesty, kde např. výraz „vat jjy vat ꃪꐯꃪ” („vynikající“) je přepsán čínskými znaky jako wa-ťi-wa 瓦吉瓦, něco hluboko ve mně pláče. Překrásně znějící jazyk Nuosuů je pohlcován ušišlanou rigidní čínštinou, která, podobně jako téměř ryze chanská centrální vláda k samotné „jinakosti“ čínských národnostních menšin nevyjadřuje žádnou toleranci, uzavírá jeho bohatství a specifika do krychloidního systému neměnných, neohebných slabik. Tenhle boj nelze vyhrát... Lze jen padnout se vztyčenou hlavou. Mám radost, že i přes všechny nástrahy se najdou lidé, kterým na jejich vlastní identitě záleží a snaží se ji uchovat pro příští generace. Já jim mohu pomoci jen tak, že o nich budu psát. A vy můžete přispět tím, že moje neumělé texty budete číst. Těším se tedy u dalších písmáckých traktátů!

Diskuse k příspěvku

    V diskusi zatím není ani jeden příspěvek.

Odpověď

*

(33783)

Copyright Jan Karlach 2001 - 2024. Vytvořeno na základě šablony Obscura, jejímž designérem je elemis. Všechna práva vyhrazena.