12.08.2015, 06:33 | Zobrazovat výběr fotek Moře  Surf  Mauricius  

Tři barvy ráje: zelená, modrá a rum

Je to jako když projedete tím tunelem, který odděluje sečuánskou pánev a tibetskou náhorní plošinu na trase Čcheng-tu – Si-čchang. Na jedné straně je všechno přikryto mlhou (či smogem), stráně jsou prorostlé hustou, neprostupnou změtí bambusů, dřevin či popínavých rostlin. Na opačném konci je pak vzduch tak čistý, až to všude kolem praští, jako když šlápnete na čerstvě zamrzlou louži. Z té modré barvy tam nahoře se člověku zatočí hlava - a to ani nemusí vylézt po zdejších téměř holých svazích do nějaké závratné nadmořské výšky. Přesně takový má člověk pocit, když se během ani ne dvaceti čtyř hodin ocitne s krátkou zastávkou v Šanghaji na ostrově Mauricius. Jde o nefalšovanou teleportaci mezi dvěma dimenzemi. Vyberte to nejlepší z obou stran tunelu a přidejte ještě další tajné ingredience do tohoto lahodného koktejlu, včetně výtečných rumů různých druhů. Popíjejte pomalu, z(h)asněte se, energii si šetřete na den.

Přiznám se, že kdyby nebylo při příjezdu zataženo a nebylo přítomno ono mlhovité mžení, což nám obojí značně usnadnilo aklimatizaci, asi by to se mnou zcela určitě šlehlo. Hned druhý den však všechno dostalo své zdejší typické obrysy. Byl to náraz, ale už poměrně utlumený. Nevěděl jsem o ostrovu Mauricius zhola nic, ani jsem od tohoto kousku původně neobydlené vulkanické vyvřeliny vůbec nic nečekal. Ovšem fakt, že se o ostrov postupně servaly a následně se na něm v různých intervalech vystřídaly téměř všechny světové koloniální velmoci, se výrazně podepsal na atmosféře, která zde panuje. Pravda, odnesl to nebohý pták Dodo, ten však alespoň zůstal vyobrazený jako memento na razítku, které mi imigrační úředník s drobným ošíváním obtiskl do pasu. Trošku nervózně jsem jej totiž předtím požádal, ať jej nedává na poslední volnou dvoustranu mého milovaného cestovního dokladu, kterou jsem měl určenou pro čínské obchodní vízum. Naše společné cesty se budou muset po deseti letech rozloučit. Už teď zadržuji slzy klepající z opačné strany na oční víčka.

Resort Lux v Grand Gaube, do kterého jsme měli vstupenku, označil tamní čínský šéfkuchař za „nung-ťia-le“. Hovořil o indickém luxusu, ve kterém byl předchozí léta zaměstnán, a který se s tím mauricijským, ba ani s čínským prý nedá srovnat. Miloval tu zemi a chtěl se tam co nejdříve vrátit. Nezvyklé na Číňana, ale tohohle chlápka s hutnou severskou výslovností měli rádi i jeho kolegové a podřízení. Občas, když nás zmerčil na snídani či večeři, nám šoupnul bokem nějakou lahůdku z neuvěřitelně pestré dálnovýchodní kuchyně.

Myslel jsem si, že Mauricius bude drahý, ale to jsem se šeredně spletl. Ceny byly více než přívětivé, včetně nezbytného pronájmu vozidla. Hromadná doprava tu sice funguje vcelku dobře a autobusy dýchají atmosférou šedesátých let minulého století, šest dní je však i na poměrně malý Mauricius málo a na poflakování se nebyl čas. V autě na silnici potkáte všechno, třeba i krásný kultovní Peugeot 504.

Mauricijci jsou potomky všech možných kolonizátorů – Francouzů či Angličanů – a jejich tehdejších nevolníků. Ať už jsou to ti z Afriky, Indie nebo Číny. V hlavním městě ostrova (Port Louis) je náměstí Jana Palacha, úžasně uřvaný trh, čínská čtvrť se Sunjatsenovou ulicí, mnoho kostelů a několik mešit. Kreolci, Indové, Číňané, všichni mluví anglicky a francouzsky, mnozí z nich i svými původními jazyky – kantonsky, tamilsky, hindsky... Všude zní také mauricijská kreolština. Lidé jsou tu smíchaní podobně jako různojazyčné místní názvy na mapě ostrova. A nikdo se do nikoho příliš nemontuje. Jak je to jen možné, proboha? Vždyť kultury jsou neslučitelné, nebo ne? A hle, oni spolu nejenže naprosto dobrovolně mluví asi třemi různými jazyky, ale ještě navíc o víkendech piknikují na překrásných plážích, plácají do bubnů a spontánně tančí a vrtí se v zajetí kreolských rytmů. A k tomu popíjejí rum. Spousty zdejšího výtečného rumu. Jestli tohle není ráj, pak to snad musí být jen sen.

Ať už se ztratíte mezi lidovou mauricijskou, typicky ostrovní architekturou, tj. mezi budovami ze dřeva se střechou z vlnitého plechu, vše v různých tvarech a barvách, v Mahebourgu, nebo v čínské čtvrti v Port Louis, kde mnohé cedule září přepisy z různých dialektů (vládne však kantonština a hokkinenština), budete pořád jen zářit. Na surfu na pláži Tamarin, kde lze též pozorovat delfíny, popř. při úžasném šnorchlování v zátoce Blue Bay se skvělým průvodcem a opravdu kamarádskou cenou, se budete usmívat. Úžasný je podvečerní výlet kolem pozoruhodné skalní stěny Le Morne na jednu z tamních pláží, kde vládne opravdu silný proud tekoucí téměř jako řeka kolem celého jižního pobřeží. Zdejší západ slunce, který lze též pozorovat z pláží mezi Case Noyale a Rivière Noire, je opravdu dechberoucí. Červánky smíchané s hlubokými odstíny šedi, doplněné o temné lávové kameny tvořící ostré útesy na východní straně ostrova poblíž Poste Lafayette, zase působí prazvláštně uklidňujícím dojmem na jedince, který se sem vydal po úzké silnici na náhodnou večerní projížďku. Prales a vodopád s křišťálově čistou vodou v národním parku Black Gorges nás v představách smíchaných s překrásnými výhledy zase vrátil o kus blíže původnímu vzhledu ostrova. Lidé se jej snažili tupostí sobě vlastní zničit, ale on se nedal a odvděčil se jim za to smírem v podobě své pověstné klimatické přívětivosti. Půda mnoha barev poblíž Charamelu by sama nestála za návštěvu, kdyby nebyla doplněna o seychelské želvy a výbornou kávu ve zdejším bufetu. K tomu všemu vám budou zpívat, cvrlikat a bzučet desítky až stovky endemických druhů živočichů, kteří posedávají ve větvích či u kořenů zdejších taktéž jinde se nevyskytujících rostlin.

Mauriciu snad ani není co vytknout. Není kýčovitý. Není ani bohatý, ani chudý. Je bytostně lidský, vše pak naprosto přirozeně splývá se zdejším zeleným a modrým bohatstvím. Když slezete ze surfu, dojedete domů a tam si na terase umícháte drink z limetky, rumu, coly a kapky čerstvé kokosové šťávy, nechce se vám vlastně v životě už dělat nic jiného. Jenže pohříchu veškerá slast má omezenou dobu trvání. Je to dobře, protože kdyby tomu tak nebylo, určitě by tyto nádhery přešly ve všednost. Člověk by už pak neměl kam utéct před svou každodenností. Ta ať je jakkoliv barevná či různorodá, v ničem si rozhodně nezadá s tímto kouzelným africkým ostrovem.

Většinu fotek pořídila Lenore Liu.

Diskuse k příspěvku

    V diskusi zatím není ani jeden příspěvek.

Odpověď

*

(33518)

Copyright Jan Karlach 2001 - 2017. Vytvořeno na základě šablony Obscura, jejímž designérem je elemis. Všechna práva vyhrazena.