Blize modremu nebi

Vcera, pote, co jsem dotahal fotky na net, jsem vyrazil tou samou cestou, jako predevcirem, do hor. Rozdil byl v tom, ze misto deste bylo slunecno. Cele udoli bylo plne zivota, rozlicne typy zvere vyluzovaly sirokou skalu zvuku. Mezitim pobihali pastevci a snazili se zver sehnat do nejakeho rozumneho chumlu, coz se jim mnohdy nedarilo. Za hodinku a pul jsem dosel na misto, kde jsem to predevcirem otocil. Taborili tam pastevci, kteri me pozvali na caj a campu. Jako vzdy, pozornost vzbudil muj fotak, ktery putoval z ruky do ruky. Po teto show jsem pokracoval dal.
Trvalo mi asi 45 minut, nez jsem se prodral neprijemnym pichlavym porostem, nadherne jsem si u toho zanadaval v rozlicnych jazycich.

Pak se mi otevrel pohled na velmi strmy vystup po louce. Nicmene sedlo, do ktereho jsem miril, se nezdalo tak daleko. Kvuli velke nadmorske vysce jsem ale po kazdych dvaceti metrech musel zastavit a peclive se vydychat. Vzdalenost byla dosti klamna. Trvalo mi dalsi hodinu, nez jsem se vydrapal nahoru, mnohdy po vsech ctyrech. Pote, co jsem dorazil nahoru jsem si jaksepatri zarval, coz trochu vylekalo skupinku Cinanu, o kterych jsem nemel ani tucha, ze tam jsou. Vyhled byl vskutku az kycovity. Od skupinky jsem se dozvedel, ze jsme ve vysce 4700 m.n.m., coz vysvetlovalo me respiracni problemy. Pote, co jsem skupinku asi 2324x vyfotil rozlicnymi typy fotoaparatu, jsme se vydali spolecne zpet. Dolu jsme dorazili temer za tmy a hned na kraji mesta jsme zapadli do echtovni restaurace, kde me moji novi pratele pozvali na hody. Pak jsem se odporoucel na kute, protoze jsem byl znacne vycerpan.

Rano jsme si dali sraz v 7 hodin a sli se podivat na nebeske pohrebiste, jedno z mala, kam maji pristup i cizinci. Mel se konat pohreb, ale z toho nakonec seslo. Jedine, co jsem tak videl bylo spousta rouch tibetskych mnichu, kousky kosti, sekyry, noze a rukavice... Ted jsem se nasnidal, prave vysvitlo slunce, tak se pujdu cournout na nejakou z dalsich hor. Zitra odjizdim smer jih, do vesnicky Zoige a pote dale na jih...