Dnes jsem vstal v 5 rano a s ridicem jsme vyrazili na megatour, jez mela za cil prohlednout behem dvanacti hodin vetsinu klasteru v komplexu. Prvni jsem navstivil Angkor Wat. Nebylo tam prilis lidi, rekl bych, ze pouze par desitek, coz je velmi slusny vykon. V nekterych jeho castech jsem byl dlouhou dobu sam a vychutnaval atmosferu. Zakladem uspechu je nejit na kopec, ze ktereho se pozoruje vychod slunce. Rano jsou tam totiz vsichni. Nasledovalo dalsich nekolik klasteru, nektere dokonce byly uplne prazdne, coz bylo perfektni. S blizicim se polednem pribyvalo hodne lidi a muj ridic me uz po sesti hodinach chtel odlifrovat zpet do hostelu. To byla vubec ta nejneprijemnejsi cast cele cesty. Jak jsem se zminoval v minulem zapisu, chtel jsem ho zotrocit, coz se mi nakonec podarilo, ale stalo to strasne moc usili, jelikoz zhruba sedmnactilety klucina disponoval prachmizernou anglictinou a chvilemi vypadal otravene, ale ja jsem byl chladny a neustupny :))). Platil jsem za to totiz opravdu hodne penez, a tak jsem chtel odpovidajici kvalitu. Ale s primhourenim obou oci jsem si i tak nemale vydaje (35 USD/2 dny) oduvodnil. Kluk nebyl zadny tuktukar, proste jenom student, ktery o prazdninach pomahal zivit svou chudou rodinu...
Pozdeji jsem v jednom vyvysenem klastere potkal par decek, ktera se mi prekvapive nesnazila nic vnutit, chteli si jen povidat. Bylo jim zhruba deset a disponovala na kambodzske pomery perfektni anglictinou, kterou se podle svych slov naucily od cizincu. Asi devitilety klucina umel vsechna hlavni mesta sveta. Rikal, ze chodi do skoly, ale asi bude muset prestat, protoze jeho rodina nema dost penez... Ale nehral tim na moje city, jen mi to sdelil jako smutny fakt. Deti hlidaly dve sochy Buddhy a malou modlitebnicku v jedne z vezi. Nedostavaly za to ani floka...
Pozdeji jsem objevil nekolik klasteru v samotnem centru komplexu, ale ty dukladne skryvala dzungle, takze ani v turisticke "dopravni spicce" tam nebyla ani noha. Za hodinu prolezani jsem nepotkal ani zivacka. Devadesat devet celych pet procent turistu totiz proste nasedne na motorku a nechaji se vest pokoutnym motolichvarem, ktery je protahne pouze notoricky znamymi misty, a tak prichazeji o tyto nadherne okamziky samoty, ktere jsou v mistni spolecnosti naprosto nepochopeny a dokonce pokladany za hrich. Asiate totiz radi cestuji ve velkych skupinach, aby se mohli o sve zazitky delit s co nejvetsim poctem svych pratel...
Na konec, po dvanacti hodinach, jsem jeste jednou nakouknul do Angkor Watu. Proud lidi korzujicich po hlavnim "bulvaru" byl skutecne neprehlednutelny. Zcistajasna se strhla takova prutrz, jakou jsem jeste nezazil. Trvala asi jen pet minut, ale kapky mely priblizne tri centimetry v prumeru. Cely "bulvar" se vylidnil... Neskutecna vec, jakoby se se mnou chram chtel rozloucit zpusobem, jaky mam rad. Nutno podotknout, ze predtim jsem zapalil vonnou tycinku pred jednou obrovskou sochou Buddhy...
Jsem uplne "templed-out", cili "vyklasterovany", jak rikaji anglicky mluvici kamaradi... Zitra asi budu relaxovat, poslu pohledu a neco nakoupim a pozitri hura do Thajska...
Diskuse k příspěvku
V diskusi zatím není ani jeden příspěvek.