Manila - mesto, kde se nejlepe maji mrtvi

Jdu po prelidnene ulici plne zbretku, zebraku a troubicich vehiklu vsech znacek a typu. Malem si ani nevsimnu, ze na me bezzuby chlapek mava okousanou kostrickou krysy, kterou drzi za ocas. Z torza hlodavce jeste kape krev. Chlubi se, ze prave pozrel vyzivny obed. Malem slapnu na jeji jeste stale zivou pribuznou, ktera prikrcene dli ve strouze, ktera vede napric chodnikem. Ceni zuby a prska. Prejdu maly mostek pres reku, jejiz oba brehy lemuji chatrce a vodu pres odpadky neni skoro videt. Mezi tim vsim marastem pluje na voru clovek. Netusim, co tam hleda. Kdyz zase prechazim koleje, podivam se po jejich smeru. Odkryje se pohled na obrovske ghetto, vsude kolem pobihaji deti. Obcas projede kolem vlak mestske hromadne dopravy. Po me leve ruce stoji v zacpe asi 50 jeepnyu, vypousteji ze svych utrob nechutny cerny dym a troubi. Jakoby jim to melo snad pomoct. Dopravni situace - tot kapitola sama pro sebe.

Naproti pres ulici je obrovske nakupni centrum. Cistoucke, s ostrahou u vchodu. Ma v sobe veskere svetove retezce - at uz jde o jidlo, modu ci elektroniku. Pusobi na me jako obrovsky skafandr, ktery v sobe uchovava ty bohate a vice stastne. Ale az vyjdou na ulici, stejne se smisi s "plebsem", at se jim to libi nebo ne.

Takova je Manila, kdysi perla orientu s jedinou zaznamenanou vrazdou v prubehu peti let. Stacilo obrovske zemetreseni v roce 1863 a z nadherneho mesta zbyla pouze sut. Metropole dostala druhou sanci pote, co Filipiny koupili Americane na prelomu 19. a 20. stoleti. Ti z mesta posleze udelali moderni centrum. Idyla ale netrvala dlouho. Za druhe svetove valky bylo mesto temer uplne zniceno podruhe. To, cim je Manila ted je jiz dilem samotnych Filipincu, kteri ziskali nezavislost po konci druhe svetove valky. Korupce a neznalost udelala sve, a tak Manila podle me nikdy nebude patrit k mestum, ve kterych by chtel navstevnik stravit delsi cas, nez je nezbytne nutne. Zvlaste kdyz jako prvni vec, ktera ho po vystoupeni z taxiku, jehoz ridic se vas celou dobu snazi natahnout (a kdyz se mu to nepodari, je prijemnej asi jako osina v prdeli), uvidite brokovnici, ktera se bimba na krku kazdemu mistnimu securitakovi. A ze je jich tady pozehnane - kazdy obchod ma sveho. Jeden obchod = jedna brokovnice.

Jak je zbytek Filipin pratelsky a mily, tak o Manile plati presny opak. Pohledy lidi z ulice zrovna nehreji u srdce. Spise vas nuti hlidat si bagl ci penezenku. Ovsem najdou se i dobre duse, ktere rady pomohou a poradi. S duverou ale clovek musi zachazet opatrne.

Nocni zivot a nakupovani, tot hlavni tahak. Uprimne, ani jedna aktivita me moc nebere. Nejzajimavejsi ctvrti je tak pro me Binondo, mistni "Chinatown", kde to ovsem vubec nevypada jako v Cine, spis to dost pripomina Hongkong. Neznam jine cinske diaspory (NY, SF atd.), ale tipnul bych si, ze vsechny jsou si podobne. Nezjednodusene cinske znaky, ulicky plne stanku a spousty malych jidelnicek. Jak poznate, ze se uz blizite? Potkate cloveka se napadnymi cinskymi rysy, ktery poradne natahne chrchel a chlapacky si odflusne. Ano ano, tohle znam moc dobre, citil jsem se jako ve svem druhem domove...

Svetlym momentem meho dne bylo Filipinske narodni muzeum, kde bylo mozno zhlednout kousek od kazdeho oboru. Od archeologie a lidoveho umeni az po moderni malbu a fotografii. Archeologickym sbirkam dominuji nalezy z vraku obchodnich lodi, takze toto muzeum ma dost velkou zasobu mingskeho porcelanu. I mistni keramika stoji za to. Samozrejme nechybi predmety od holandskych a spanelskych kolonizatoru. Muzeum neni zase tak velke, za hodinku a pul jsem odchazel spokojen.

Mistni "spanelska" ctvrt Intramuros, kde par budov dokonce prezilo bombardovani, neni moc zajimava. Ani tech par predrazenych restauraci a obchodu se suvenyry to nevytrhne. Prosel jsem ji napric a dorazil ke skromne katedrale, kde zrovna probihala dost podivna svatba. Nic pro me.

Zacinam byt utahany, ani park Rizal neni zrovna klidnym mistem. Ma posledni stace miri na cinsky hrbitov. Popravde receno, toto je to nejcistsi, nejklidnejsi a nejprijemnejsi misto v cele Manile, pokud ovsem nepocitam mistni burzoctvrt Makati. Obrovsky hrbitov plny hrobek, ktere vypadaji jako domy. V nekterych se dokonce na snure susi pradlo. Prazdne dlouhe ulice, ktere dokonce maji sve jmena, dostatek okolni zelene, panoramaticky vyhled do okoli. Tak toto je ta nejluxusnejsi manilska lokalita. Pripomina to spis neco jako satelitni mestecko zbohatliku. Neboztikum, z nichz mnozi hrdinne padli za druhe svetove valky je tady vskutku blaze. Troufam si tvrdit, ze o mnoho lepe, nez velkemu mnozstvi jejich zivych spoluobcanu...