V Cine nepotrebujete budicek. Tedy alespon pokud s vami na jednom pokoji v hostelu bydli alespon jeden Cinan. Priblizne v osm rano me probudily duverne zname zvuky. "Chrrrrrr... Buechrrrrrrrrrrrrrlachchchchchchch!!! PLESK!" Cinane totiz nemohou zacit den bez toho, aniz by si poradne protahli krk a plice. A to alespon 76x. Nejen, ze za sebou nezaviraji dvere do koupelny, neberou ohledy, ze nekdo spi, kdyz prichazeji do pokoje, oni se tim snad dokonce chlubi. Pripoctete fakt, ze v te same mistnosti s vami bydli Jihoafrican bile pleti, ktery je po osmi tezkych operacich mozku a je totalne mimo, dockate se vskutku zajimave kulturni konfrontace. Cornell, povolanim pravnik a nyni po tri roky ucitel anglictiny na ruznych mistech Ciny je zajimava postava. Protoze je v pracovni neschopnosti, tak pry nesezene praci nikde jinde, nez v Cine. Porad mluvi o diskriminaci bilych Jihoafricanu vsude po svete. Svoji praci nenavidi, ale pry mu nezbyva nic jineho. Skoro porad spi - pres den i v noci... Do pekne spolecnosti jsem se to prifaril :))). Poslednim nezminenym obyvatelem je anglicky nemluvici Japonec, ktery ve spolecenske mistnosti neustale drnka na kytaru Pink Floydy a Starway to Heaven od Led Zeppelinu.
Chrchlani cinskych spolunoclezniku me nezastavilo v umyslu spat nejmene do dvanacti. Pote jsem vstal, sezobnul neco k snidani a vyrazil do ulic. Narozdil od vcerejsiho dne neprsi, je stridave pod mrakem a pod smogem, ale kazdopadne straslive vedro a vlhko. Sice asi ne takove, jako v Hongkongu, ale staci to. Vyrazil jsem na obhlidku mesta, dojel do nejvychodnejsi casti metrem a zpet to vzal pesky. Samozrejme ihned se na me sesypali obchodnici se zarucene pravymi hodinkami ROLEX a notoricky znami "studenti umelecke skoly", kteri me perfektni anglictinou lakaji zadarmo do jejich galerie s umyslem vnutit mi jejich predrazene vytvory. Tento den jsem pouzil velmi uzitecny vyraz "bu yao", tj. "nechci" asi jenom 243x...
Mesto samotne je jakousi podivnou smesici moderni supermetropole plne mrakodrapu, francouzske kolonialni architektury a britskych stylish hospod. Mezi tim vsim je uvezneno jakesi puvodni "ghetto" malych baracku (podobne pekingskemu hutongu) plne cajovnicek, obchudku, stanku, spiny a odporneho puchu. Vse je propojeno tepnami supermoderniho metra a cetnych dalnicnich nadjezdu, prejezdu a podjezdu, mnohdy az tremi nad sebou. Ma to sve kouzlo, ale neni to nic, co bych uz nevidel minuly rok, a tak me to prilis nenadchlo.
Zas tolik belochu tu neni, a tak nejse ochuzen o zvedave ci lhostejne pohledy mistnich. Nicmene poprve za doby mych cinskych vakaci (krasny vyraz Stastno) me sam od sebe oslovil postarsi cinan na ulici, jestli potrebuji poradit cestu, kdyz jsem civel do mapy v mem pruvodci. Nebylo potreba, orientace je vcelku snadna. Diky jiz zminovane rozsahle siti metra se prakticky nelze ztratit...
Suse jsem po ulicich chodil s vytrcenym fotakem a zadne pokusy o oloupeni jsem nezaznamenal, i kdyz jsem si pro jistotu nechal voperovat oci do zadni casti lebky, abych mel o vsem dokonaly prehled. Moje prochazka trvala neco kolem sesti hodin, po kterych jsem byl nesmirne unaveny a ulepeny, takze jsem zvolil ustup zpet k zakladne. U poulicniho stanku jsem si pochutnal na dukladne vyprazenych kouscich kuratka s palivym korenim. Uvidime, jestli mi narostou kridla...
Zitra planuji navstevu rezidence slavneho prominentniho cinskeho spisovatele Lu Xuna, zakladatele moderni prozy. Take se poohlednu po netu, jestli neni na programu nejaky fotbalovy zapas. Kazdopadne ale take zamirim na nadrazi, abych si na sobotu koupil listek do Nanjingu. Shanghai je pro me moc velky a lidnaty. Nanjing bude treba jen o malo lepsi, nicmene uz se potrebuju pohnout z mista... Snad tam bude alespon trochu vetsi sucho.
Diskuse k příspěvku