06.08.2008, 12:52 | Zobrazovat výběr fotek Filipíny  Busuanga  Moře  

Koralova zahrada

Proud jde velmi prerusovane. Zajimave je, ze na Palawanu rikali vypadku "blackout" (coz je logicky ten spravny termin), zatimco tady vsude rikaji "brownout" :)).

Vcera jsme opet pujcili motorku. Vyhadali jsme si daleko lepsi, nez pred tim. Cilem byla mala rybarska vesnice, kam nas poslal sam majitel pujcovny. Pry nas jeho svagr na bance proveze po okoli za pet stovek. Cesta byl jiz tradicni opruz. Je dost vycerpavajici sledovat kazdy sutr ci brazdu v totalne rozmlacene ceste. Staci mala nepozornost a letime stremhlav vzduchem.

Odbocka z hlavni silnice mela byt mezi 28. a 29. kilometrem (jak jiz jsem psal nekde jinde, cedule tady proste neexistuji). Trochu me zmatlo, ze "marker" pri ceste ukazoval napred 25, pak 28 a pak 26 kilometru. Trosku to zkomplikovalo cestu, ale nakonec jsme odbocku zdarne nasli a po zhruba sedmi kilometrech po jeste horsi ceste na nas mavnul chlapek z chyse - to byl nas pruvodce Guido, typicky rybar, temer bezzuby (jak je u zdejsich lidi dobrym zvykem), tak kolem padesatky.

Problem byl, ze nam dosla voda a my si zapomneli koupit dalsi. Nora se tedy s bratrem Guida vydala do obchodu. Vratila se s 1.5 litry coly, protoze v mistnim vesnickem obchode meli JENOM colu a chipsy. At zije Amerika! Guido sice mel vodu, ale ferove nam rekl, ze by pro nas nemusela byt dobra, tak jsme museli vzit zavdek timto nechutnym preslazenym napojem.

Po chvili uz jsme sedeli na vratke titerne bance a Guido nas vezl vstric ostrovu, jehoz podstatnou cast vlastnil. Rikal, ze minuly rok za nim prisli chlapci od Boracay Inc. a chteli jeho ostrov koupit za 10 milionu piso, ale on ze pry ma spoustu deti, a tak ho neprodal.

Byl to moc hodnej a prijemnej chlapek. Vezl nas kolem chovne stanice ustric a vykladal, jak pro ne 13. rok pracuje. Rikal take, ze driv na ostrove bydlel, ale ze o te doby, co ma deti a ty chodi do skoly, tak se presunul na pevninu. Ze pry bez zeny a deti by to byl osamely zivot.

Pak take ukazal smerem k ostrovu a rika: "Tohle misto ma pro me zvlastni kouzlo. Udelal jsem tady jedno ze svych deti." Nacez se rozrehtal a placnul me do zad tak, ze jsem malem hodil lomenaka z chatrne malicke bancy primo smerem k zadi potopene japonske valecne lodi, coz byla nase prvni zastavka.

Vrak byl fascinujici. Stal se z nej jeden obrovsky koralovy utes, presne takovy, jako ukazuji na kanale National Geographics. Dalo se na nej stoupnout. Ptam se: "Mate tady hodne japonskych turistu?"
Guido na to: "Nene, ani jednoho, oni se sem boji jezdit, berou to jako nedotknutelne pietni misto. Dokonci i muj dobry pritel pan Sugimoto rikal, ze tady nekde zahynul jeho pradedecek."

Pote, co jsme se vyblbli u vraku nasledoval kratky presun do "koralove zahrady", jak tomu Guido rikal. "Muzete tady plavat jak chcete, tady je to cele moje." Zapalil si cigaretu, hodil do vody padlo a nechal se unaset proudem, stejne jako my. Natesene jsme hupsli do vody. V nasledujicich dvou hodinach jsme se ocitli v uplne jinym svete. Chapu, ze se to asi nevyrovna potapeni s kyslikovou lahvi, ale pro me to byl nejlepsi snorchlovaci zazitek v zivote. Obrovsky masivni utes se jen hemzil zivotem. Konecne i Nora uvidela karetu, kterou predtim dvakrat prosvihla. Uplavali jsme zhruba 2-3 kilometry podel pobrezi. Kourici Guido nas pozorne nasledoval.

Kdyz jsme se po dvou hodinach uplne vycerpani skrabali zpet do lodi, tak se rozesmal a rikal: "Ja se omlouvam, tohle je moje druha lod, ta vetsi je od vcerejska mimo provoz. Ale posilovani tohohle druhu je soucast zajezdu a je dokonce v cene."

Ve vyborne nalade a s rancem zazitku jsme pristali u brehu. Osplichli jsme se vodou ze dzberu a prevlekli se. Muj pohled spocinul na asi padesatce vypitych flasek rumu, ktere byly peclive vyskladane u steny chyse. Ukazal jsem na ne a vrhnul tazavy pohled na Guida. "You know... During night time," zacal. "...some friends come to my videoke (= karaoke s obrazovkou na promitani klipu)..." a ukazal na automat s mikrofonem, pres ktery byla prehozena plachta. Vsechno mi bylo jasne.

Bylo po ctvrte hodine a tedy cas vyrazit zpet. Predni svetlo na nasem motocyklu pochopitelne nefungovalo. Po zdarilem prijezdu zpet jsme vycerpanim padli do postele a usnuli...

Diskuse k příspěvku

    V diskusi zatím není ani jeden příspěvek.

Odpověď

*

(41617)

Copyright Jan Karlach 2001 - 2024. Vytvořeno na základě šablony Obscura, jejímž designérem je elemis. Všechna práva vyhrazena.