Posledni den v tomto mestecku jsem si dal trochu oraz. Jak jsem jiz psal, rano jsem navstivil nebeske pohrebiste, na chvili si zchrupnul a pak vyrazil do okolnich skal. Pribalil jsem s sebou Amika a Kanadanku (par) a musim rict, ze jsou strasne fajn. Taky jsem potkal trojici Cechu a z hruzou jsem zjistil, ze mam desny problem mluvit cesky. Asi 5 minut jsem placal nesmysly a nebyl schopen se vyjadrit. Byla to celkem legrace i trapas zaroven.
Druhy den rano jsem vstal v pul sedme, protoze v sedm hodin jel autobus do Zoige, kde jsem chtel zustat pres noc. Pratele z americkeho kontinentu se pripojili. Bus byl neskutecne natriskany, ridic porad zastavoval a nabiral dalsi a dalsi lidi, az jsem mel pocit, ze vnitrni prostor je nevycerpatelny. Tesne pred Zoige (coz jsem nevedel) nam dosel benzin, takze jsme museli asi na 45 minut zastavit. Ironii bylo, ze asi 3 minuty predtim jsme minuli benzinku. Pravdepodobne nefungoval ukazatel paliva, jinak si to nedovedu vysvetlit. Po doplneni benzinu jsme jeli asi 2 minuty za roh, kde nas autobus vysypal.
Nutno rict, ze Zoige je dost nevlidne a kosmopolitni mesto. Pruvodce pravil, ze v cervnu a cervenci tu jsou zavody na vrchni plani, ale nic takoveho jsme nezaznamenali. Meli jsme stesti, ze jsme sehnali dalsich 5 lidi (celkem nas bylo tedy 8), namackali jsme se do minivanu sotva pro sest osob a za zhruba stejnou cenu, jako za autobus, jsme vyrazili smer Songpan. Cesta byla uchvatna, nedozirne plane plne jaku a pastevcu na konich mi dost pripominala Mongolsko. Nekolikrat nechybelo malo, abychom nejake to zvire sestrelili, jelikoz tvorove dost lehkovazne prebihaji pres silnici.
Vse slo hladce az do chvile, kdy jsme sjeli na prasnou cestu, ktera nahrazovala jeste nedokoncenou silnici. Asi dve hodiny jsme se kodrcali ubocimi hor a k obedu pojedli dost prachu. Byla to ale dobra priprava na Kambodzu. Za 4 hodinky nas ridic vysypal
ve stredu pomerne turistickeho, ale presto zajimaveho mestecka Songpan.
Ubytovali jsme se a vyrazili neco snist. Vladla dobra nalada. Pote prislo na radu mesto. Slezli jsme z hlavni ulice do "stareho mesta", kde prevladaji tradicni drevene budovy. Jaky to kontrast - hlavni ulice pripomina Svycarsko krizene s USA druhe poloviny 20. stol., ale hned vedlejsi ulice je typicky cinska. Prochazeli jsme mestem, mluvili s lidma. Nekteri se chteli fotit, a tak do meho deniku pribyla zase jedna postovni adresa, kam mam poslat sve vytvory. Na konci dne jsme potkali mnicha, ktery mluvil anglicky a v jeho adresari byli asi 3 cesti pratele. Pozval nas k sobe do klastera, 30 km severne od mesta, takze zitrejsi program je jasny. Vecer jsme zakoncili fotbalove. Nejprve s kopou decek v jedne z prasnych ulicek, pote na namesti, kde se tancovalo a zpivalo, hral basketbal a jiz zminovany fotbal. Mnoho lidi se prislo podivat na laowaie, kterak uhani za merunou. Ovsem nutno podotknout, ze jsem ceskemu fotbalu dobrou reklamu opet neudelal. "To je cinsky Messi a tamhleto cinsky Christiano Ronaldo," rikal mi s usmevem jeden z hracu. Nebyl daleko od pravdy, mic jim u nohy drzel jak prilepeny chemoprenem...
Prave jsme dovecereli v muslimske restauraci s velmi milou a komunikativni obsluhou. Pujdu se po par dnech konecne poradne vyspat...
Diskuse k příspěvku