Jak uz to tak byva, tak dnes dorazily nasledky boure Fung-Wong, ktera se mezitim stala tajfunem a v teto chvily bicuje nestastny Taiwan. Idealni duvod k odpocinku.
Vcera jsme si pujcili motorku a vyjeli prozkoumat okoli. Cesta byla plna sutru, ale meli jsme helmy a dlouhe obleceni. Zcasti proto, abychom se v pripade vysekani tolik neodreli, ale hlavni duvod byl ten, ze jsme meli v planu lezt do dzungle.
Motorku jsme si pujcili od "francouze o holi" v jeho pujcovne jmenem PITSTOP. Rikal, ze ve Francii mel osklivou bouracku (na zadech mel slic po pateri od zatylku az mezi lopatky), a ze se stal invalidou. Francouzska vlada mu tak plati duchod a on z nej zije tady a jeste si privydelava pujcovanim motorek. Rikal, ze je to rozhodne lepsi, nez nedelat nic. A take trva na bezpecnosti svych zakazniku a kazdemu vnucuje helmu.
To, ze je to velmi rozumny napad jsme se presvedcili rovnou pri najeti na mistni silnice. Pisek, sterk a sutry - beton veskery zadny. Motorka byla uplne nova, mela najeto asi jen 1000 km. Kola byly robustni - idealni pro jezdeni v tomto terenu, navic jsme s sebou jeste dostali 2 nahradni duse, kdyby neco...
Prvni zastavkou byly horke prameny. Nejsou zde zadne znacky ani smerovky, tak nam chvili trvalo, nez jsme to nasli. Pri pochodu dzungli jsem asi po koleno zapadl do raseliny a pochopil, jakym zpusobem tady obcas zmizi nekolik tech turistu. Treba jsem jednomu z nich slapnul na hlavu. Samotne prameny nebyly idealni pro koupani, protoze mely asi 80 stupnu, ale stejne to bylo zajimave.
Zbytek dne jsme stravili krouzenim po mistnich barangayich, coz je filipinsky nazev mistni spravni jednotky typu vesnice, okrsek ci neco takoveho. Zajimave bylo, ze v kazdem bylo asi 5 obchodu, ale zadna zradelna. Zili jsme tedy o pomerancich, bananech a susenkach, vse zapijeli predrazenou vodou.
Objevili jsme tak par rybarskych vesnic a dokonce Palawanskou statni univerzitu, ktera byla v jednom z vetsich barangayu a nabizela bakalarske tituly v oblasti "oil engineering" a podobne. Hned vedle byla chyse plna prasat :).
V tom samem barangayi jsme narazili na Rakusana jmenem Mac, ktery vzdycky 6 mesicu zije tady a 6 doma. Pujcil nam svitilnu, abychom si mohli prohlednout mistni jeskyni. Ta je stale zkoumanym archeologickym nalezistem, prijizdeji tam vedci z celeho sveta. V okoli jeskyne byla k nalezeni spousta musli a lastur. Zaroven se zde nasly kostry cloveka stare zhruba 25-40 tisic let, coz jsou jedny z nejstarsich nalezu na Filipinach.
Cely okruh mel asi 100 kilometru a byl zajimavy. Vsude okolo byla spousta zelene, zvirat a ve vesnicich vykulenych a mavajicich decek. Take jsme se potykali s typicky asijskym problemem. Vsichni maji spatny orientacni smysl a naprosto mizerny odhad vzdalenosti, takze nejlepsi metodou, jak dojet do cile je zeptat se zhruba peti lidi a pak z jejich vypovedi udelat aritmeticky prumer a zhruba tim smerem se vydat. Jinak jsou ale vsichni velmi pratelsti, usmevavi a napomocni.
V jednom horskem barangayi nebyl snad krome deti absolutne nikdo strizlivy. A to byly teprve dve hodiny odpoledne. Jak vidno, zivot tady neni zrovna lehky a asi ani moc zabavny. Tlupam turistu (do kterych se samozrejme pocitame i my) se tady vsechno zda uzasne a radi ze sebe setrepavaji civilizaci v techto mistech, coz je ovsem nanejvys pokrytecke. Cim vice vidim tyto veci, tim vice si to uvedomuju.
Den jsme zakoncili lehkym padem do travnateho porostu (v rychlosti asi 5 km/h se holt smeklo predni kolo), coz bylo takovym malym pripomenutim, jak radi jsme za to, ze mame olbrimi helmu na hlave i za cenu toho, ze jsme mistnakum pro smich. Ale ani jednomu z nas se krome par skrabancu nic nestalo a vzali jsme to s humorem :).
Dneska se tedy flakame a zitra jedeme na vylet do Taytay, kam na Chin pomohla koupit listky. Dnes jsme se u ni naobedvali k prasknuti za 100 piso (= 33 kc), kam pujdeme na veceri, to je naprosto jasny :). Jednim z marginalnich duvodu, proc jedeme do Taytay, je pritomnost banky. Nechceme totiz sponzorovat zdejsi vydridusske Art Cafe s jejich naprosto nepriznivym az lichvarskym kurzem.
Diskuse k příspěvku