„Bécs ist BAΛKAN“ („Vídeň je Balkán“). Takovým nápisem vás vítají posprejované zdi na každém rohu. Když se podíváte na Vídeň blíže, je to opravdu multikulturní město. V ulicích uslyšíte srbochorvatštinu, maďarštinu, slovenštinu, rumunštinu a mnoho dalších jazyků. Vždycky jsem měl Vídeň za nudnou, upjatou a staromódní. Popravdě řečeno, až tato zákoutí a zjištění, že ne všechny, ale jen drtivá většina hospod zavírá před desátou hodinou, její reputaci v mých očích trochu vylepšily.
Možná to bylo i přítomností Brúna, kamaráda ze studií, který zde žil se svou podivnou rakouskou přítelkyní a otročil v čínské cestovaní kanceláři. Bohužel, situace u něj v rodině určila jeho směr, tudíž neměl moc na výběr. V současné době otročí pro čínský koncern v maďarském městě, které se jmenuje „Ruská dívka“.
Po pár schnitzlech, několika porcích leča, mozartových koulí a kafí však nastal čas vydat se na ten opravdový Balkán. Na letišti nás málem potkalo štěstí, naše letadlo mělo totiž více rezervací než míst. Nabízeli nám kompenzaci, která dvojnásobně převyšovala cenu letenky. Štěstí se na nás však neusmálo a my jsme se museli spokojit s včasným přistáním v bulharské Sofii.
Diskuse k příspěvku
V diskusi zatím není ani jeden příspěvek.