Dech dávných časů na řece Tchuo

Fakt, že řeka Tchuo protéká těmi nejprůmyslovějšími městy Sečuánu, nezní jako lákadlo pro nevšední zážitky. A možná právě proto je možno na jejích březích spatřit v mnohém ten pravý, turisty naprosto opomíjený a pod náporem takzvaného ekonomického rozvoje neúprosně mizející typický zdejší venkov.

Tchuo-ťiang rozhodně není nějaký potůček. Se svou délkou 712 km (a splavností téměř 500 km) patří k nejvýznamnějším sečuánským řekám, avšak i přesto zůstává poněkud utajená. Pramení u Hory devíti vrcholů, kde ještě před několika lety byly nedozírné pláně plné cordycepsu sinensis, nicméně dnes tam již stojí lyžařské středisko. Řeka z východní strany obtéká Čcheng-tu a směrem k jihu začíná divoce meandrovat, než se u města Lu-čou vlévá do Dlouhé řeky. První detailní zmínky o tomto toku pocházejí z období dynastie Sung (10. - 12. stol.), za Mingů a Čchingů už jsou doložena vodní díla a na řece panuje čilý obchodní ruch. V současné době s rozvojem pozemních komunikací její význam opět ustoupil do pozadí.

Při cestě z Čcheng-tu řeku lemuje železnice. V zimě je krajina tajemně zamlžená, od jara dále zase celá žlutá – to kvůli nedozírným polím s řepkou-olejkou. Výhodou celého několikadenního výletu je fakt, že se dá vystoupit hned v několika lokacích v závislosti na tom, kolik má cestovatel času. Zásadními dopravními uzly jsou C‘-čung, Nej-ťiang a C'-kung. Mezi nimi je pak roztroušeno několik desítek vsí, měst a městeček, kde turisty rozhodně nepotkáte. Můžete obdivovat čchingskou architekturu, dřevořezby a hledat časem ukryté čínské graffiti z období Velké kulturní revoluce – omšelé citáty Velkého kormidelníka pokrývající nejedny dveře či průčelí zdejších domů. Budete jistě pojídat místní speciality na mnoho způsobů a v čajovnách ústy či rukama a nohama s místními probírat všechno možné. Místní zase na oplátku budou obdivovat vás jen proto, že jste sem vůbec zavítali.

V C'-čungu je k vidění stará čtvrť s konfuciánským chrámem, který byl založen poměrně pozdě – roku 1829. To chrám zasvěcený Kuan Jümu a Jüe Fejovi, význačným generálům slavné minulosti, byl postaven okolo poloviny 16. století a v současné době slouží jako muzeum kaligrafií a jiných pozoruhodných předmětů sběratelské hodnoty. První zmínky o okresu se datují až do období vlády dynastie Chan, tj. počátku letopočtu. Tento chrám zasvěcený božstvům války leží na úpatí hory Čchung-lung-šan, do jejíhož úbočí je vetnut pozoruhodný reliéf skalních soch, kterým vévodí nevídaně zachovalé vyobrazení tisíciruké bohyně milosrdenství Avalókitéšvary. Datuje se do nejzářnějšího období čínské kultury, do dynastie Tchang (7. - 10. stol.) V parku opodál stojí dřevěný pavilonek Šou-jin-ke s krásnými dřevořezbami. Před pár lety v něm jedna rodina provozovala čajovnu, v současné době se zdá být opuštěný.

Celý okres je součástí městské prefektury Nej-ťiang, která sama o sobě nabízí velké množství kulturních památek. Železnice se zde rozdvojuje, řeka Tchuo se následně stáčí prudce k jihu. Autobusem lze dojet do starobylého městysu Niou-fo („Kraví Buddha“), nad kterým se klene nevzhledný betonový most. Je to jeden z mnoha kontrastů, které po cestě člověk potká. K tomuto před mnoha dekádami významnému přístavu se váže legenda. Kdysi tu údajně žilo několik desítek rodin, voda byla tak čistá, že bylo vidět až na dno, a zdejší děvčata pohledná s tvářemi rudými jako třešně. Jednoho dne si sem vládce přijel jednu z takových vybrat a odvést si ji do paláce. V noci se však strhla průtrž mračen, která městečko zatopila. Ti, kteří přežili, najednou spatřili na řece plovoucí krávu. Vyškrábali se tedy na její hřbet a nechali se převést na protější břeh. Když dosáhli bezpečí, kráva najednou zmizela, nicméně na břehu přibyla jedna hora. Lidé z vděčnosti k ušlechtilému zvířeti pojmenovali místo „Kraví brod“, horu pak „Kraví král“. Za dynastie Čching jistý člověk jménem Li „Krátké gatě“ prohrál v bitvě z čchingskou armádou, stáhl se do těchto míst a založil si zde své malé císařství. V té době se místo přejmenovalo na „Kravího Buddhu“. Skutečně, naproti městu je chrám uctívající krávu, z něhož se bez přestání linou vlákna kouře z vonných tyčinek. Město oplývá neskutečným množstvím čajoven a zdejší křehoučké vepřové lokýtky chung-čou jsou v celém kraji vyhlášené a přitahují gurmány z blízka i daleka.

Niou-fo je součástí městské prefektury C'-kung, konkrétně jejího tisíciletého okresu Fu-šun, oplývajícího pozoruhodnými místními názvy. Mezi kopci bez přestání proudí minibusy a dodávky, doprava mezi jednotlivými městečky tak nečiní žádný problém i bez znalosti čínského jazyka. Přes městečko Š'-š' („Lví trh“ - údajně podle tvaru blízké hory, která připomíná lva) se starými dřevěnými budovami, ve kterých dlí přiměřeně staří lidé a bez přestání prohánějí po stole maťiangové kostky, můžete navštívit hlavní město stejnojmenné prefektury C'-kung. Každoročně se zde koná festival luceren, při němž se ve městě z důvodu velkého počtu návštěvníků téměř nedá hnout. C'-kung a jeho okolí zažilo největší období slávy v časech solné horečky. Na tento cenný artikl čínský stát okamžitě uvalil monopol. Solné studny jsou k vidění v mnoha zdejších městech. Za návštěvu rozhodně stojí solné muzeum Šen-chaj jen-ťing, které dodnes produkuje sůl a celý tento proces je tak možné sledovat z bezprostřední blízkosti. Zdejší solná studna byla svého času nejhlubší studnou na světě (1042 metrů) vyhloubenou lidskou silou. C'kungská kuchyně je pochopitelně zdejším hlavním artiklem ovlivněna, ačkoliv Číňané z jihu jsou na přítomnost soli ve svých pokrmech citliví. Zdejší kuchyně je také velmi pálivá, avšak výsledný efekt zdejší pálivosti je prý jiný než v Čcheng-tu, popřípadě v Čchung-čchingu. Kdo by tyto zdejší specifika těžko rozdýchával, může se v dusném počasí zchladit teplým zeleným čajem - tato čínská, zdánlivě nesmyslná logika opravdu funguje. Ať už v bývalém taoistickém chrámu Wang-jie-miao, který ční nad ohybem zdejší řeky, a kde břinkot šálků již dávno nahradil monotónní modlitby. Druhou alternativou je palác Chuan-chou-kung, kde vám při popíjení čaje budou dělat společnost obchodníci se starožitnostmi a opravdu nádherné, avšak chátrající dřevořezby.

Od C'-kungu na jih začíná ta vůbec nejautentičtější část života na řece Tchuo. Městečko Sien-š' („Vílí trh“) je „prvním solným přístavem“ na řece Tchuo a jeho historie je delší než čtrnáct set let. Zdejší nejpozoruhodnější památkou je do obrubníku jedné z uliček vyhloubená studna s pramenitě čistou vodou, která je ovšem zároveń vílím lůnem. U ní stojí upozornění, že když se voda začne čeřit, znamená to, že má víla „své dny“. Dle legendy sem zabloudila dcera Nefritového císaře (taoistického božstva), která toužila poznat krásy světa smrtelníků. Spolu s několika dalšími svého druhu zde dováděla tak rozverně, že se zapomněla vrátit. Ležíc na břehu řeky usnula. Císař se rozhněval, vzal si zpět její duši a její tělo ponechal ve světě lidí. Údajně proto pak při pohledu z nedalekého kopce tvar města připomíná ležící krásku – včetně v jinak naoko puritánské Číně nevídaně exponovaných intimních partií.

Okresní město Fu-šun je v celé Číně známé tofuovým pudinkem tou-chua. V kombinaci s pálivou omáčkou s bylinami a čerstvě napařenou rýží jde o skutečnou delikatesu. Tu se vyplatí si dát v jedné z restaurací na náměstí se solnou studnou. Město bylo založeno již roku 567. Zdejší konfuciánský chrám pak v roce 1373 a má jednu z vůbec nejhezčích vstupních bran v celém Sečuánu. Kromě ní na střeše jedné z velkých síní stojí postavička nahatého chlapečka, velká záhada i pro zkušené konfuciology. Nedaleko je jezero s mocným shlukem čajoven, některé nabízejí levnou postel bez zbytečných průtahů s registrací. Vedle jedné z nich je volně přístupná asociace místních kaligrafů. Od jezera překvapí pohled na hodinovou věž evropského stylu, která byla postavena v roce 1928 zdejším magistrátem. V jedné z bočních uliček staré čtvrti jsou schůdky dolů k řece, kde stojí trajekt na blízký ostrov. Vůbec ne překvapivě, ostrov je zašívárnou sečuánských milců čaje a maťiangovým doupětem.

Další kroky krajem je nutno učinit z východní autobusové stanice za mostem. Ve vesnici Pchi-pcha („Loutna“), která své jméno získala dle tvaru zdejšího políčka, už začal řádit pokrok a mnoho domů je určeno k demolici. Je tedy záhodno pokračovat dále a v městysu Wan-šou („Šťastné návraty“) vyčkat na trajekt do protější vesnice Čao-chua. Spolu s „Vílím trhem“ jde o místo se snahou otevřít se turistům. Nutno podotknout, že obě místa jsou opravena velmi citlivě bez zbytečných zásahů do původní architektury, což je v současné Číně spíše výjimkou. Zde lze strávit celý den, nespočet křivolakých uliček a místních památek vás spolehlivě zaměstná na několik hodin. Místo je rodištěm Liou Kuang-tiho, místního vzdělance a jednoho z tzv. „Šesti nanejvýš moudrých mužů Sta dní reforem“, kterého r. 1898 dala nemilosrdně popravit císařovna matka Cch'-si za pokus o bezprecedentní modernizaci čínského císařství. Zdejší venkov, ačkoliv na první pohled skrytý, je navázaný i na významné události v čínských dějinách. Když vás zdejší historie zmůže, v ulici vedoucí od trajektu je hned několik podniků, které nabízejí výtečný, čerstvý a především levný horký kotlík z tofuového pudinku s masem a zeleninou.

Po návratu na původní břeh je možné pokračovat do Chuaj-te („Ceněná ctnost“), kde ovšem nectnostní úředníci v poslední době srovnali značnou část starého města se zemí a na jeho místě staví monotónní bytovky. Jedna ulice však stále stojí, je zde i pískovcová slavobrána s odsekanými původními znaky – dědictvím Velké proletářské kulturní revoluce. „Původně zde bylo slavobrán osm, ale to je všecho pryč,“ říká s nostalgií v hlase, ale přece jen smířlivě jeden ze zdejších starousedlíků, kterého má přítomnost odlákala od televize. Pokud jste se rozhodli nepřenocovat na druhém břehu, zde v Chuaj-te je jedno prosté místo k odpočinku.

Cestou do Lu-čou je možné se ještě zastavit ve městě Čchang-tchan („Dlouhá mělčina“). Dostat se tam je sice složitější, rozhodně to ale stojí za pokus. V Chuaj-te je třeba nasednou na trajekt a na druhé straně řeky najít někoho s dodávkou na autobusovou stanici do Š'-čaj, odkud jezdí linkový autobus do Čchang-tchanu. Ten tvoří jedna dlouhá ulice s dřevěnými domky, které jsou popsány citáty Mao Ce-tunga. Ulice končí chrámem rodu Liou, který v současné době slouží jako palírna alkoholu. Čchang-tchan je jedno z nejfotogeničtějších autentických měst na této trase. Asi dva kilometry za městem na kopci, na místě chrámu z dynastie Tchang, stojí podivná pevnost zvaná Jou-jou kung. V období tchajpchingského povstání jej místní velkostatkář přestavěl na opevněné sídlo, aby chránil sebe a svůj majetek před postupujícími armádami plenitelů. Poté, co byl objekt opuštěn, sloužil nějakou dobu zase jako chrám, případně obytný dvůr jednoho z místních. Ještě nedávno pevnost sloužila jako střední škola, v současné době je opuštěná a vnitřek střeží nevrlý malý pes. Asi kilometr směrem dále je křižovatka s autobusovou zastávkou na lince do cílové destinace.

V Lu-čou na nádraží si lze nechat vyčistit boty a na oslavu se přiopít zdejší vyhlášenou pálenkou, která k regionu neodmyslitelně patří. Je už na každém, zda chuť čerstvě vypáleného čiroku chuťové pohárky polaská, anebo spálí a ochromí. Pít by se měla pomalu a s rozmyslem, cestu do jižního Sečuánu byste však měli naplánovat rychle. Čína se mění stejnou rychlostí, jakou uhání voda v Dlouhé řece směrem k Šang-chaji.

Diskuse k příspěvku

    V diskusi zatím není ani jeden příspěvek.

Odpověď

*

(17545)

Copyright Jan Karlach 2001 - 2017. Vytvořeno na základě šablony Obscura, jejímž designérem je elemis. Všechna práva vyhrazena.