Cekal jsem na pasacka marne, asi ho zamestnal jeho boss, a tak neprisel. Mozna prisel pozdeji, ale kazdopadne jsme se minuli. Cekal jsem, az prestane lejt a pak se vydal do mistniho druheho monastyru. Vstup 15 RMB, listek prodaval mnich, ktery me zval do sve supervytopene budky. Jelikoz jsem ale ztratil uz tak dost casu kvuli lijaku, zdvorile jsem odmitnul.
Klaster byl podobny tomu, co jsem videl vcera. Ony jsou si vlastne vsechny dost podobne (odbornici me jiste vyplisni) - i uvnitr, ale stejne jsem si porad uzival spiritualni atmosfery. V jeden moment se pred jednou z budov shromazdilo asi 50 mnichu, sezval je gong a troubeni - nejspis meli povinnou ceremonii...
Byl jsem take svedkem neprilis ohleduplneho chovani cinskych turistu, kteri doslova dohnali a zajali jednoho nestastneho dedecka, ktery byl uprostred modlitby a v ruce trimal mlynek, obklicili ho, namirili mu do obliceje sve drahe fotoaparaty a nemilosrdne zacali strilet jeden zaber za druhym. Kryl si tvar, ale spoust a nasledne cvakani zaverek bylo rychlejsi. Novodobi vojaci byli se svym ulovkem spokojeni, vzajemne si prohlizeli displeje a chechtali se...
Vyrazil jsem za klaster stezkou, ktera vedla do hor. Za malou chvilku jsem dosel k jeskynim s tibetskymi rytinami a cestou potkal par cinskych "hikeru", ktere meli ultradobre vybaveni, vcetne hulek a pomalu se sourali nahoru. Tryskem jsem je predbehl a asi 10 minut sel rychlym krokem po stezce. Dorazil jsem na plan zaseklou mezi vrcholky, na ktere se potulovalo asi 8 tezce vypasenych a ochocenych svistu. Mohl jsem se k nim priblizit asi na metr a je to nechavalo zcela klidnymi. Daval jsem pozor, aby me tyto krvelacne bestie nepokousaly. Po chvilce me nahaneni tezce se pohybujicich zvirat prestalo bavit a vydal jsem se napric plani, kde stezka pokracovala. Predemnou se co chvili otevirala nadherna scenerie - cesta se krizovala s potokem, vrcholky skal byly v mlznem oparu. Jedinou vadou byl neustavajici dest. Me boty sice pres hodinu zdatne odolavaly, ale nakonec jsem skoncil obema nohama v tradicni cvachtarne. Cesta sla neprilis strme vzhuru, cestou jsem nepotkal ani zivacka - to byla pravdepodobne pozitivni stranka deste. Asi po hodine a pul chuze jsem dorazil na dalsi mytinu, ktera byla jak vystrizena z Pana prstenu. Nicmene tou dobou uz jsem byl znacne zdeptan destem a sychravym pocasim. Udelal jsem par cvaku a ackoliv cesta vedla jeste dal, rozhodl jsem se pro navrat. Kdovi, co bylo na konci, nicmene myslim, ze to byla rozumna uvaha, jelikoz stezka zacinala byt cim dal ti mene zretelna.
Cestou zpet jsem potkal asi 5 koni, na jejichz hrbetech sedeli Tibetane. Jak me uvideli, zacali kricet, smat se a gestikulovat. Jeden z nich mi ukazoval, at nasednu na kone, ze jedou taborit, at jdu s nima. Jelikoz jsem ale byl prokrehly a zmaceny, s diky jsem odmitnul. Jeden z nich chtel koupit moji plastenku, ale rekl jsem, ze neni na prodej. Rozesmali se, rozloucili jsme se a ja jsem pokracoval dale.
Po asi dvou hodinach jsem dorazil zpet na kraj mesta. Z okna jednoho z domu se vyklonil mlady mnich. Rikal, ze je mu 16, ale vypadal tak na deset. Zatahl me dovnitr, rozvesil me mokre veci po mistnosti a nalil do me asi 2 litry zeleneho caje, cimz me pravdepodobne zachranil. Stravil jsem u nej asi 2 hodiny, behem nichz se v mistnosti vystridalo asi 20 lidi, kteri se prisli na me podivat. Pak jsem se rozloucil a vratil do hostelu. Cestou jsem byl svedkem nejake policejni razie. Auto jezdilo po jedine silnici ve meste sem a tam a fizl dost neprijemnym hlasem cosi vyrvaval do amplionu, v aute sedeli 2 Tibetane...
Pak jsem se ususil, par hodin prospal a vyrazil se najist k muslimum... Dal jsem si poradne do nosu. Kybl nudli a 6 knedlicku baozi plnenych mrkvi a masem k tomu. Na konci me zarazila cena - 5 RMB. Evidentne to nebyla restaurace pro turisty...
Zitra uvidim, co bude dal. Pokud bude prset, pojedu dal. Jestli ne, zustanu jeste den, libi se mi tu.
Diskuse k příspěvku
V diskusi zatím není ani jeden příspěvek.