Bylo horké léto l.p. 2006 a já jsem s doc. Levým vylezl z klimatizovaného hongkongského metra na zastávce Tsim Tsa Tsui 尖沙咀 - na Nathan Road 彌敦道 v proslulé čtvrti Kowloon 九龍. V ten moment do nás málem vrazil chlápek, který v muslimské čapce na trakaři tlačil rezavou plynovou bombu. Bylo asi 40 stupňů a vlhkost se přibližovala absolutním hodnotám. Chvíli jsme tam stáli s otevřenou hubou a po chvíli začali plavat v proudu davů, aut, budov a neobvyklých vizuálních i čichových vjemů. Byla to naše první srážka s jiným kontinentem... Ani se mi nechce věřit, že teď je to už sedm let. A tehdy jsem si zase vůbec nedokázal představit, že budu někdy v Hongkongu studovat či dokonce žít. Poté, co mi Levák poslal své přepsané zápisky tehdejších zážitků, jsem si při jejich čtení málem ukousnul klouby všech prstů na pravé ruce, jak jsem se snažil udusit svůj smích, abych v noci neprobudil své spící spolubydlící na koleji. Je v tom pořádný kus infantilnosti, která se ovšem s přibývajícím časem ještě zhoršuje. A proto vám, kteří máte čas, přináším v tomto prvním příspěvku jejich kompletní, nezkrácenou a necenzurovanou verzi. V následujících měsících bude zajímavé porovnat změny. Jak změny mé osoby, tak města, potažmo celého zdejšího kontinentu. Jedno však zůstává stejné. Stále se ve vlhkém, dusném a horkém prostředí potím jako ono Levákovo legendární "tchořoprase". Zásadní hodnoty totiž vždycky zůstávají. Užijte si to a za nějakou dobu snad přijdou nějaké aktuální zážitky!
Úžasné léto v Cambridge, Wrocławi a hlavně po dlouhé době v Čechách. Brzy zase na viděnou, budete mi chybět!
