Prošvihl jsem další dějinný zvrat na Dálném východě. Přičítám to své nepozornosti, nemohu očekávat od českých deníků, že by je tato událost nějak vyvedla z míry. Hlavních světových (= euroamerických) událostí se to moc netýká, takže o žádný palcový titulek věnovaný tomuto tématu nezavadím. Teprve dnes jsem se tak dozvěděl, že v nepálských parlamentních volbách pravděpodobně s pohodlnou převahou zvítězili tamní...
"Ale pane kolego...sinologie...ta je na celý život, na nějaká práva zapomeňte," říkala naše paní sekretářka do telefonu spolužákovi, když na Ústav Dálného východu začátkem zimního semestru iniciativně volal, aby zjistil rozvrh a mohl si tak zkoordinovat studium ještě s další školou. Tehdy jsme se ještě patrně (ne)chtěné(?) dvojznačnosti této věty řechtali nad hrnkem zeleného čaje v kavárně, teď si ale říkám, že je to do puntíku pravda. Dá se říci, že můj život se dost změnil od té doby, co jsem (opět) na VŠ. Začal jsem...
Po patnácti letech, co je na českém trhu k dostání antimalarikum Lariam konečně někdo napsal článek o jeho pekelných vedlejších účincích. Je s podivem, že se tak nestalo už mnohem dříve, protože na internetových diskusích už nějaké to desetiletí probíhají plamenné diskuse o této látce. Autoři tam líčí hrůzostrašné zážitky z vlastní zkušenosti. Jelikož jsem byl předem informován před svou loňskou cestou (Čína, Laos, Kambodža, Thajsko) a dostatečně vyděšen příběhy o halucinacích a sebevražedných tendencích, v dané oblasti jsem Lariam...
Tady je mix mých posledních devíti dní. Byly slunečné a zážitkově pestré. Od pití Absinthu v El Ravalu ve stylové absintérii s přiléhavým jménem Absenta, přes snowboardování v Pyrenejích až po bláznivou jízdu na vozíku plném starých gramofonových desek napříč Ramblou a skrz křivolaké uličky! V hl. rolích Jan Dangerous Marvellous, Joao Miguel Lopes Rodrigues Bento Costa, Rui, David, Jez, Unai a spousta ne-moc-dobře-anglicky-mluvících, ale přesto svrchovaně moudrých a nádherných lidí.
"Co to máš na tričku," zeptal jsem se čínského teenagera a zvědavě čekal, co na to řekne... "Netuším," dostalo se mi napůl očekávané odpovědi. Ještě jednou jsem hodil oko na jeho hruď, kde byl v křiklavých barvách vyobrazen Kurt Cobain svíjející se v extatické křeči na pódiu a nad tímto výjevem se skvěl nápis "NIRVANA". "Co to tedy je," zeptal se mě. "Ále, jedna punková kapela z Ameriky," odpověděl jsem neurčitě... "Co je to punk...?" Je to dost humorný paradox. Spousta Číňanů nosí...
Tak mě označil můj kamarád "Tibor Šťástka" (z důvodu ochrany jeho osoby, kterážto se zapletla do "nerozmotatelných struktur", bylo jeho jméno záměrně a poctivě zkomoleno ;p) a musím říct, že měl pravdu... Stal se ze mně zase poctivý student. Hlavnou se mi honí věty z hodin gramatiky typu "他们是工人, 他们都有汽车" ("Oni jsou dělníci, všichni mají auto") a čínština se mi plete mezi francouzštinu a vice versa - a to hlavně díky strukturní částici "的" ("de")... Minulý víkend tady...
Tak nám začala škola... Cítím, jakoby se tak stalo po čtyřech letech, protože do školy jsem chodil s tím, že mě něco zajímalo - i kdyby to byla jenom jedna hodina v týdnu. Teď musím říct, že ZATÍM vše předčilo má očekávání. Když pominu již notoricky známý, popsaný a neoddiskutovatelný binec a jakási "artróza", která již nějaký ten pátek na FF UK bují, tak si nemůžu stěžovat. Nikdy mě nezajímala historie, ale tady jsem jí v kombinaci s archeologií přišel na chuť. Totéž se dá říct o dalších předmětech. Nebudu jmenovat...
Portugalský TAP zavedl pravidelné lety do Prahy, tudíž i cena letenek rapidně klesla. Nic mi tedy nebránilo v návštěvě mého dávného kamaráda Joaa v Lisabonu. V hlavní roli Porto a Lisabon.
Druhý den po návratu jsem se rozhodl jet do Brna na festival Semtex Culture. Na festivalu jsem nebyl dva roky, a tak jsem chtěl nasát trochu té atmosféry, jejíž vůni jsem už skoro zapomněl. Hlavní důvod, proč jsem tam jel, byli jednak mí kamarádi ze Slovenska, které jsem neviděl léta a druhak moje srdeční záležitost - britská skupina Asian Dub Foundation, kterou jsem naposledy viděl před dvěma lety v Roxy a jejíž muzika mi tudíž dost chyběla. Skupinu opustila jedna z jejích největších stálic - basák Dr. Das, který byl nahrazen Chandrovým bratrem...
Druhy den pote, co jsme si pujcili motorku jsme se chteli vydat na nejvzdalenejsi plaz, ktera se nachazela take na jihu ostrova, pouze na jeho vychodnejsi "noze". Cestu ale vzaly prudke deste, ktere tady zurily na zacatku cervence, a tak nezbyvalo, nez objet cely ostrov dokola... Nejakych 55 kilometru. Po dvou hodinach jsme dorazili na misto. Nadherna plaz, kterou ohranicovaly dva utesy z kazde strany, asi kilometr dlouha a na ni nikdo. V prilehlem resortu dva radobyhipici hulili travu, cili byli neskodni ve smyslu zalidnovani plaze :))). Po par hodinach relaxovani a blbnuti ve...
Cesta ze Siem Reapu na hranicni prechod Poipet byla vskutku desna. Presne podle legendy... Sedm hodin pojidani prachu, hrbolu a nekompromisniho stylu rizeni. Kdyz jsme dorazili do Poipetu, patrne jednoho z nejhnusnejsich mest, ve kterem jsem kdy byl, prvni co jsem udelal bylo, ze jsem strcil svoji zaprasenou hlavu pod trubku s vodou a radne se umyl. Tohle obvykle nedelam, ale uz se to nedalo vydrzet... Na hranicich nebyl zadny problem, za pet minut jsem byl orazitkovan a vpusten do Thajskeho kralovstvi. Druha strana prechodu byla jako nebe a dudy. Klimatizovany autobus, cistotou zarici...
Dnes jsem vstal v 5 rano a s ridicem jsme vyrazili na megatour, jez mela za cil prohlednout behem dvanacti hodin vetsinu klasteru v komplexu. Prvni jsem navstivil Angkor Wat. Nebylo tam prilis lidi, rekl bych, ze pouze par desitek, coz je velmi slusny vykon. V nekterych jeho castech jsem byl dlouhou dobu sam a vychutnaval atmosferu. Zakladem uspechu je nejit na kopec, ze ktereho se pozoruje vychod slunce. Rano jsou tam totiz vsichni. Nasledovalo dalsich nekolik klasteru, nektere dokonce byly uplne prazdne, coz bylo perfektni. S blizicim se polednem pribyvalo hodne lidi a muj ridic me uz po...
Siem Reap je neskutecne drahe misto. Spim sice v hostelu za dolar (pod strechou a moskytierou, vedle baru, matrace na zemi), pivo tu maji za solidnich 50 centu, ale vse ostatni presahuje veskerou mez. Nelze si pujcit motorku, pravdepodobne kvuli mistni nepsane "dohode" s motopruvodci. Pujcit si kolo je tak trochu sebevrazda, protoze chramove komplexy jsou od sebe znacne vzdaleny a odpoledne teplota dosahuje nadhernych 37mi stupnu... Aspon zatim neprsi... Najal jsem si tedy ridice a hodlal navstivit jeden vzdalenejsi klaster a prirodni rezervaci. Najal jsem si tedy motopruvodce,...
Po delsi odmlce je tu dalsi zapis... Vyrazil jsem tedy na obchuzku po Phnompenhu. Uz na prvni pohled to neni sympaticke mesto. Uspechane a dost spalujici. Pokud je navic osamely cestovatel muzskeho pohlavi, musi celit ruznym nastraham. Tuxikari nenabizeji uz jenom travu, ale i zbrane a dokonce male holcicky. Par takovych nestastnych stvoreni jsem bohuzel zahlednul, neni to vubec hezky pohled. Dokonce zde existuje i oficialni pedofilni hotline... Hruza! Vyrazil jsem se tedy ukryt do kralovskeho palace. Za sest dolaru je to skutecny "ripoff". Do vetsiny budov neni povolen vstup....
Uplynula dlouha doba od posledniho zapisu. Bylo to kvuli dostupnosti internetu na laoskem venkove. Ted jsem v Phnompenhu, hlavnim meste Kambodzskeho kralovstvi a dluzim vam popis poslednich par dni... Tedy skoncili jsme v Champasaku a prohlidkou klastera Wat Phou. Hned druhy den jsem se vypravil dale na jih, na mekongsky ostrov Don Khong, rodiste soucasneho laoskeho prezidenta, ktery udajne na ostrove travi vice casu, nez ve svem prezidentskem palaci ve Vientiane. Prejezd pres reku samozrejme zase trval dve hodiny, protoze v Laosu neni kam spechat... Ihned po prijezdu jsem se rozhodl, ze cely...
